Už tomu bude dobrých sedm let, co jsem navštívil Istanbul, město které mě fascinuje a kterému jsem okamžitě propadl. Pokud Vás to zajímá, čtěte dál, podělím se s Vámi o některé fotografie a k tomu připojím krátké povídání.
Léta se intenzivně zajímám o historii, především pak historii římské říše. Když jsem se však poprvé někdy v šesté třídě dočetl o byzantské, správněji východořímské říši, okamžitě si mě získala a stala se pro mě v historii zájmem číslo jedna.
Z počátku mi stačily pro ukojení mé zvědavosti knihy a obrázky... Jenomže když se člověk dočte o tom jaká byla Konstantinopol úžasná a majestátní metropole, touží to město spatřit na vlastní oči. A o tom dnešní článek.
Přijede-li do Istanbulu klasický turista, nechá se většinou provést po městě společně s průvodcem, který mu ukáže hlavní turecké památky a byzantskou dominantu chrám Hagia Sofia. Já se však ke klasickým turistům neřadím a do Istanbulu jsem jel především za byzantskými památkami, díky nimž jsem mohl získat představu o tom, jak taková Konstantinopol před rokem 1453 mohla vypadat. Na můj popud jsme tak s rodinou vedle tureckých památek navštívili i řadu starobylých byzantských památek, které často zůstávají zrakům typického turisty ukryty. Jistě mi budete věřit, jaká je to škoda, protože byzantské památky jsou přinejmenším úchvatné. V článku se tak zaměřím na byzantské památky.
Nemohu začít ničím jiným, než samotným chrámem svaté Sofie, který je skutečným klenotem a žádná fotografie vám nemůže navodit skutečnou představu, jak maličký si člověk pod chrámovou kopulí připadá.
Pokud Vás však zajímá fotografie kopule zevnitř, budete si jí muset vygooglit. V době, kdy jsem Istanbul navštívil, byla kopule podepřena lešením. :(
Byzantinci byli známí tím, že si ze svého římského dědictví uchovali i mimořádnou zručnost při tvorbě mozaik. Tato konkrétní v chrámu Hagia Sofia znázorňuje, pokud se nemýlím, císaře Konstantina X. a jeho manželku císařovnu Zoe (neteř známého císaře Basileia II.)
Z hipodromu se toho do dnešních dnů krom obelisku a hadího sloupu moc nedochovalo. Dnes už si člověk těžko dovede představit, že se tu kdysi ve zdech závodiště těsnal až stotisícový dav, aby sledoval oblíbené závody vozotajů či nejrůznější ceremonie. Tak jsem si tak při psaní těchto řádků uvědomil, že jsem se procházel po místě, kde bylo údajně potlačeno povstání Niká, při kterém mělo být zmasakrováno kolem třiceti tisíc lidí. Velmi zvláštní pocit.
Fotografii Valensova akvadutu, který zásobil město vodou mám bohužel pořízenou jen z autobusu.
Chora je jeden z nejzachovalejších a nejznámějších byzantských chrámů ve čtvrti Blacherny. Ještě připojím malou poznámku, v Istanbulu se dochovalo obrovské množství byzantských chrámů, dnes jsou však bohužel přeměněny v mešity. To naštěstí není osud Chory, v ní je vybíráno vstupné a slouží jako muzeum.
Ještě kopule chrámu s překrásnými freskami s apoštoly.
Poslední pozůstatek kdysi rozsáhlého císařského palácového komplexu v Blachernách. Kde sídlili císaři z dynastie Komnenovců a Palaiologovců.
Galata a Galatská věž. Kdysi byzantská čtvrť Galata byla později prodána Janovanům.
Na závěr trochu pokažená fotka úseku Theodosiánských hradeb.
Léta se intenzivně zajímám o historii, především pak historii římské říše. Když jsem se však poprvé někdy v šesté třídě dočetl o byzantské, správněji východořímské říši, okamžitě si mě získala a stala se pro mě v historii zájmem číslo jedna.
Z počátku mi stačily pro ukojení mé zvědavosti knihy a obrázky... Jenomže když se člověk dočte o tom jaká byla Konstantinopol úžasná a majestátní metropole, touží to město spatřit na vlastní oči. A o tom dnešní článek.
Přijede-li do Istanbulu klasický turista, nechá se většinou provést po městě společně s průvodcem, který mu ukáže hlavní turecké památky a byzantskou dominantu chrám Hagia Sofia. Já se však ke klasickým turistům neřadím a do Istanbulu jsem jel především za byzantskými památkami, díky nimž jsem mohl získat představu o tom, jak taková Konstantinopol před rokem 1453 mohla vypadat. Na můj popud jsme tak s rodinou vedle tureckých památek navštívili i řadu starobylých byzantských památek, které často zůstávají zrakům typického turisty ukryty. Jistě mi budete věřit, jaká je to škoda, protože byzantské památky jsou přinejmenším úchvatné. V článku se tak zaměřím na byzantské památky.
Nemohu začít ničím jiným, než samotným chrámem svaté Sofie, který je skutečným klenotem a žádná fotografie vám nemůže navodit skutečnou představu, jak maličký si člověk pod chrámovou kopulí připadá.
Pokud Vás však zajímá fotografie kopule zevnitř, budete si jí muset vygooglit. V době, kdy jsem Istanbul navštívil, byla kopule podepřena lešením. :(
Byzantinci byli známí tím, že si ze svého římského dědictví uchovali i mimořádnou zručnost při tvorbě mozaik. Tato konkrétní v chrámu Hagia Sofia znázorňuje, pokud se nemýlím, císaře Konstantina X. a jeho manželku císařovnu Zoe (neteř známého císaře Basileia II.)
Z hipodromu se toho do dnešních dnů krom obelisku a hadího sloupu moc nedochovalo. Dnes už si člověk těžko dovede představit, že se tu kdysi ve zdech závodiště těsnal až stotisícový dav, aby sledoval oblíbené závody vozotajů či nejrůznější ceremonie. Tak jsem si tak při psaní těchto řádků uvědomil, že jsem se procházel po místě, kde bylo údajně potlačeno povstání Niká, při kterém mělo být zmasakrováno kolem třiceti tisíc lidí. Velmi zvláštní pocit.
Fotografii Valensova akvadutu, který zásobil město vodou mám bohužel pořízenou jen z autobusu.
Chora je jeden z nejzachovalejších a nejznámějších byzantských chrámů ve čtvrti Blacherny. Ještě připojím malou poznámku, v Istanbulu se dochovalo obrovské množství byzantských chrámů, dnes jsou však bohužel přeměněny v mešity. To naštěstí není osud Chory, v ní je vybíráno vstupné a slouží jako muzeum.
Ještě kopule chrámu s překrásnými freskami s apoštoly.
Poslední pozůstatek kdysi rozsáhlého císařského palácového komplexu v Blachernách. Kde sídlili císaři z dynastie Komnenovců a Palaiologovců.
Galata a Galatská věž. Kdysi byzantská čtvrť Galata byla později prodána Janovanům.
Na závěr trochu pokažená fotka úseku Theodosiánských hradeb.
