V dnešním článku se zaměřím na všechno, co mám na Praze rád a co naopak ne. Praha, matka měst, česká metropole, hlavní, největší a nejlidnatější město, to vše o ní můžeme s klidem napsat.
Bývaly doby, kdy jsem do hlavního města zajel zřídkakdy. Od roku 2011 však do Prahy jezdím vcelku pravidelně, to město jsem si zamiloval, řekl bych, že po svých mnoha návštěvách se v ní i celkem vyznám. Tak tedy, co mě na Praze učarovalo a co mě naopak nepotěšilo.
Jako milovník historie, musím samozřejmě zmínit památky. Praha je totiž skutečným klenotem, co se týká koncentrace pamětihodností na jednom místě. Musím podotknout, že téměř žádná má návštěva, se neobejde bez návštěvy těch nejzajímavějších míst. Mám takový svůj rituál, vystoupím na nádraží v Holešovicích (k tomu se později vrátím), odtud si zajedu metrem na Václavské náměstí. Když se pokochám pohledem na Svatého Václava a monumentální muzeum, následuje dlouhá pěší procházka na Staré město. Zde samozřejmě obdivuji Staroměstské náměstí, jeho radnici s orlojem, Týnský chrám a další památky. Ze Starého města samozřejmě pokračuji na Karlův most.
Z Karlova mostu si to obyčejně zamířím na Malou stranu, kde mě fascinuje Malostranské náměstí a Chrám Sv. Mikuláše. Odtud vyšlapu nahoru, na Pražský hrad, který miluji, vždyť je to chlouba naší republiky, kromě jiného, v Guinessově knize rekordů je náš hrad zapsán jako největší hradní komplex celého světa!
Okolí Pražského hradu nám nabízí úžasné vyhlídky na celou Prahu, vždycky odtud fotím panoramata, Malou Stranu s chrámem sv. Mikuláše, Staré město, Žižkovský vysílač, mrakodrapy na Pankráci, klášter na Strahově, Petřín.
Pokračuji dál, projdu si celý hrad, který je přístupný veřejnosti, řekl bych, že vstupné na prohlídku hradu je i celkem rozumné, cena mě příjemně překvapila. Guláš za 350,- který je nabízen ve zdejších restaurantech však klidně oželím. :) Sestoupím pak po Starých zámeckých schodech. Obejdu a prohlédnu si Strakovu akademii.
Mým dalším oblíbeným místem, především k pořizování panoramat Pražského hradu, je Most Legií. Opomenout nesmím ani Čertovku, kde si člověk vždy vzpomene na Chobotničky z druhého patra. :)
Toť k mému rituálu. V Praze je samozřejmě mnohem více fascinujících míst. Kamarád mi například ukázal místo, o kterém se doslova dá říci, že jste v lese uprostřed města. Bohužel se nepamatuji, jak se to místo jmenuje.
Musím také vyzdvihnout nemocnici Motol, kde jsem byl před pár lety na operaci. Personál, až na jednu protivnou sestru, byl přívětivý a milý, lékařská péče špičková. Do Motola se příští rok vrátím ještě jednou a ač pobyt v nemocnici nemám rád, tak zrovna tohle zdravotní centrum je výjimkou.
Líbí se mi, že v hlavním městě se stále něco děje, je tu rušno, přesto bych tu žít nechtěl. Na druhou stranu, paradoxně se v Praze cítím mnohem bezpečněji, než v mém rodném městě - Teplicích, ve kterých do budoucna svou budoucnost nevidím.
Videa z metra mnohým z nás připadají zábavná, avšak já bych se do té situace, kdy bych musel dopravní prostředek sdílet s někým typu Julči dostat nechtěl. V metru se tedy opravdu moc dobře necítím.
Na druhou stranu, nesnáším davy lidí, bez těch se bohužel Praha neobejde. Prodírat se uličkami Starého města, nebo mezi houfy lidí na Karlově mostě, to je někdy o nervy.
Nyní k mému postoji k Pražákům. Znám mnoho Pražáků, které považuji za skvělé lidi a vynikající společníky. My, co žijeme venku, mimo hlavní město, si často mylně myslíme, kdovíjak jsou Pražáci arogantní a namyšlení. To bych trochu poopravil, nechci nikoho zaškatulkovat, od mých známých Pražáků vím, že na ty největší Pražáky, kteří si hrají na to, že vše mimo Prahu je venkov, si paradoxně hrají tzv. "naplaveniny" jak jim rodilí Pražáci říkají (naplaveniny = přistěhovalci zvenčí).
Mohu říct, že trochu ztotožnit se s tímto názorem dá. Protože znám spoustu případů těchto naplavenin, kteří dříve byli pohodoví lidé, ale v Praze se změnili a nyní se považují za nadlidi. Nic proti gustu. :) Rozhodně tu nebudu razit tezi, že Praha kazí charakter. Protože se domnívám, že inteligentní a skutečně skromný člověk se nezmění, ať žije kdekoliv.
Nakonec k nádraží Hološovice... Řeknu jen, katastrofa! Opravdu děsné, hnusné místo, kde se člověk modlí, aby ten autobus už konečně jel! Na druhou stranu musím pochválit nádraží Florenc, kde mi nikdo nikdy čekání na dopravní prostředek neznepříjemnil. Ale, kdo ví, i to se může stát. :)
Shrnuto podtrženo, Prahu mám rád, svým způsobem mi cesty do ní poskytují relax a balzám na duši. Ale žít bych tam nechtěl. Přiznávám, že život na vesnici, kde se zdánlivě nic neděje, mi naprosto vyhovuje. :)
 |
| Panorama z návštěvy Prahy, 2012, JŠ |
Bývaly doby, kdy jsem do hlavního města zajel zřídkakdy. Od roku 2011 však do Prahy jezdím vcelku pravidelně, to město jsem si zamiloval, řekl bych, že po svých mnoha návštěvách se v ní i celkem vyznám. Tak tedy, co mě na Praze učarovalo a co mě naopak nepotěšilo.
Jako milovník historie, musím samozřejmě zmínit památky. Praha je totiž skutečným klenotem, co se týká koncentrace pamětihodností na jednom místě. Musím podotknout, že téměř žádná má návštěva, se neobejde bez návštěvy těch nejzajímavějších míst. Mám takový svůj rituál, vystoupím na nádraží v Holešovicích (k tomu se později vrátím), odtud si zajedu metrem na Václavské náměstí. Když se pokochám pohledem na Svatého Václava a monumentální muzeum, následuje dlouhá pěší procházka na Staré město. Zde samozřejmě obdivuji Staroměstské náměstí, jeho radnici s orlojem, Týnský chrám a další památky. Ze Starého města samozřejmě pokračuji na Karlův most.
 |
| Panorama, pohled na Karlův most, Staré město, v pozadí Pankrác, 2012, JŠ |
Z Karlova mostu si to obyčejně zamířím na Malou stranu, kde mě fascinuje Malostranské náměstí a Chrám Sv. Mikuláše. Odtud vyšlapu nahoru, na Pražský hrad, který miluji, vždyť je to chlouba naší republiky, kromě jiného, v Guinessově knize rekordů je náš hrad zapsán jako největší hradní komplex celého světa!
 |
| Týnský chrám, 2014, JŠ |
Okolí Pražského hradu nám nabízí úžasné vyhlídky na celou Prahu, vždycky odtud fotím panoramata, Malou Stranu s chrámem sv. Mikuláše, Staré město, Žižkovský vysílač, mrakodrapy na Pankráci, klášter na Strahově, Petřín.
 |
| Podzimní Panorama, 2014, JŠ |
Pokračuji dál, projdu si celý hrad, který je přístupný veřejnosti, řekl bych, že vstupné na prohlídku hradu je i celkem rozumné, cena mě příjemně překvapila. Guláš za 350,- který je nabízen ve zdejších restaurantech však klidně oželím. :) Sestoupím pak po Starých zámeckých schodech. Obejdu a prohlédnu si Strakovu akademii.
Mým dalším oblíbeným místem, především k pořizování panoramat Pražského hradu, je Most Legií. Opomenout nesmím ani Čertovku, kde si člověk vždy vzpomene na Chobotničky z druhého patra. :)
 |
| Čertovka, 2014, JŠ |
Toť k mému rituálu. V Praze je samozřejmě mnohem více fascinujících míst. Kamarád mi například ukázal místo, o kterém se doslova dá říci, že jste v lese uprostřed města. Bohužel se nepamatuji, jak se to místo jmenuje.
Musím také vyzdvihnout nemocnici Motol, kde jsem byl před pár lety na operaci. Personál, až na jednu protivnou sestru, byl přívětivý a milý, lékařská péče špičková. Do Motola se příští rok vrátím ještě jednou a ač pobyt v nemocnici nemám rád, tak zrovna tohle zdravotní centrum je výjimkou.
Líbí se mi, že v hlavním městě se stále něco děje, je tu rušno, přesto bych tu žít nechtěl. Na druhou stranu, paradoxně se v Praze cítím mnohem bezpečněji, než v mém rodném městě - Teplicích, ve kterých do budoucna svou budoucnost nevidím.
Videa z metra mnohým z nás připadají zábavná, avšak já bych se do té situace, kdy bych musel dopravní prostředek sdílet s někým typu Julči dostat nechtěl. V metru se tedy opravdu moc dobře necítím.
Na druhou stranu, nesnáším davy lidí, bez těch se bohužel Praha neobejde. Prodírat se uličkami Starého města, nebo mezi houfy lidí na Karlově mostě, to je někdy o nervy.
 |
| Malá strana, Chrám sv. Mikuláše, 2014, JŠ |
Nyní k mému postoji k Pražákům. Znám mnoho Pražáků, které považuji za skvělé lidi a vynikající společníky. My, co žijeme venku, mimo hlavní město, si často mylně myslíme, kdovíjak jsou Pražáci arogantní a namyšlení. To bych trochu poopravil, nechci nikoho zaškatulkovat, od mých známých Pražáků vím, že na ty největší Pražáky, kteří si hrají na to, že vše mimo Prahu je venkov, si paradoxně hrají tzv. "naplaveniny" jak jim rodilí Pražáci říkají (naplaveniny = přistěhovalci zvenčí).
Mohu říct, že trochu ztotožnit se s tímto názorem dá. Protože znám spoustu případů těchto naplavenin, kteří dříve byli pohodoví lidé, ale v Praze se změnili a nyní se považují za nadlidi. Nic proti gustu. :) Rozhodně tu nebudu razit tezi, že Praha kazí charakter. Protože se domnívám, že inteligentní a skutečně skromný člověk se nezmění, ať žije kdekoliv.
Nakonec k nádraží Hološovice... Řeknu jen, katastrofa! Opravdu děsné, hnusné místo, kde se člověk modlí, aby ten autobus už konečně jel! Na druhou stranu musím pochválit nádraží Florenc, kde mi nikdo nikdy čekání na dopravní prostředek neznepříjemnil. Ale, kdo ví, i to se může stát. :)
Shrnuto podtrženo, Prahu mám rád, svým způsobem mi cesty do ní poskytují relax a balzám na duši. Ale žít bych tam nechtěl. Přiznávám, že život na vesnici, kde se zdánlivě nic neděje, mi naprosto vyhovuje. :)
