vkládám sem přepis rozhovoru pro časopis STUDENTA, který jsem poskytl v roce 2015 poté, co jsem se umístil jako jeden z vítězů literární soutěže Hledá se autor Bestseleru 2015. Případně celý rozhovor naleznete zde i s mou tehdejší otřesnou mladistvou vizáží. :D

Autoři bestselleru: Půl století staré knihy by dnes propadly

Jsou mladí, kreativní a v budoucnu možná také slavní. Jan Kolda (23) a Jáchym Švejnoha (22) jsou dvěma z pěti autorů, kterým minulý týden vyšla povídka v knize nakladatelství Fragment v rámci soutěže Hledá se autor bestselleru. Letos byl tématem žánr sci-fi a fantasy. Jak se v dnešní době dá v knižním světe prosadit?

Kdy jste začal psát? 

Jáchym: Od mala jsem hodně četl a zajímal se o historii, díky tomu jsem se dostal i ke psaní. Pokud si dobře vzpomínám, psát jsem začal někdy ve dvanácti letech.

Co bylo vaším úplně prvním dílem?

Jáchym: Prvním dílem, pokud se tomu tak dá říci, byla kompletně vymyšlená historie pro můj vlastní fantasy svět. S tímto světem pracuji dodnes, třebaže jsem jeho podobu i historii už několikrát přepracoval. Má soutěžní povídka, i můj román, který zatím odpočívá v šuplíku, vychází právě z těchto poznámek.

Proč vás baví psát? A proč zrovna sci-fi/fantasy?

Jáchym: V psaní jsem se našel, je to pro mě obrovská psychická relaxace. Pomáhá mi to překlenout těžká životní období. Od dětských let mám rád fantasy, poskytuje mi také prostor skloubit v jedno vše, co mám rád – fantasy, historii a do postav mohu vdechnout něco málo ze svého života a zkušeností.

O čem nejraději píšete?

Jáchym: Nejraději píšu o životě a všem, co s ním souvisí. Dá se říci, že píšu o lásce, intrikách, duševnu, významu života, o narození, ale i o smrti, o osobních dilematech a nutnosti vybrat to nejmenší zlo. Snažím se, aby má tvorba a postavy nebyly černobílé, protože život sám o sobě černobílý prostě není.

Kdo je vaší cílovou skupinou?

Jáchym: Mou cílovou skupinou jsou všichni ti, kteří četbu vyhledávají nejen proto, aby si u ní oddechli, ale také proto, aby se zamysleli nad tím, co jim – čtenářům – chce autor říci nebo předat.

Pokud studujete, jakou VŠ a který obor? Ovlivnilo psaní váš výběr vysoké školy?

Jáchym: Vysokou školu nestuduji. Po střední škole jsem se chtěl co nejdříve osamostatnit, což se mi také do částečné míry podařilo. Možná se v budoucnu ke studentskému životu, třeba dálkově, vrátím. Pokud ano, chtěl bych studovat historii, nebo filosofii, ale i taková psychologie a publicistika jsou pro mě lákavé.

Chtěl byste se psaním živit?

Jáchym: Kdyby to bylo možné a zajistilo by mi to očekávaný životní standard, tak ano, chtěl bych se psaním živit.

Co by mělo být vašim vrcholným dílem?

Jáchym: Vrcholným dílem by se měla stát kniha, která by byla nejen čtivá, ale zanechala by v čtenáři tak hluboký dojem, že by se k ní v budoucnu ještě několikrát vrátil.

Je podle vás těžké se v ČR spisovatelstvím uživit? Liší se to podle žánru?

Jáchym: Těžké to asi je. Přeci jen, náš jazyk, třebaže je krásný, je řečí malého národa. Výhodu mají ti, kteří píší v angličtině nebo jiném světovém jazyce.

Co pro vás znamená uzavření smlouvy s Nakladatelstvím Fragment?

Jáchym: Uzavření smlouvy s Nakladatelstvím Fragment pro mě znamená první větší krok v mé cestě za vydáním vlastní knihy. Přeci jen se jedná o jedno z největších nakladatelství v republice a já doufám, že navážeme v budoucnu další spolupráci.

Byla soutěž Hledá se autor bestselleru vaší první? Snažili jste se už dřív prosadit v jakémkoli nakladatelství?

Jáchym: Ano byla. Přiznám se, nejsem příliš soutěživý typ. Pracuji na své knize, ale vím, jak je těžké něco vydat, pokud je autor neznámý. A právě v tu chvíli jsem objevil tuto soutěž, tak jsem napsal povídku, která souvisí s mým románem a k mému vlastnímu překvapení to vyšlo. Měl jsem z toho opravdu obrovskou upřímnou radost.

Co byste vzkázal mladým lidem, co si píší do šuplíku a bojí se se svými výtvory na veřejnost?

Jáchym: Také jsem se dříve bál a strašně se styděl. Ale pak jsem to zkusil a přineslo mi to své ovoce. Takže bych jim vzkázal, aby se nebáli a zkusili to. A když to nevyjde, tak jim to minimálně přinese zpětnou vazbu, aby se mohli poučit ze svých chyb a v budoucnu to zkusit znovu. A i to je přeci pozitivum.