Už dlouho jsem nic nenapsal, po pravdě, neměl jsem na to ani moc času. Dnes jsem ovšem našel volnou chvíli a tak jsem si usmyslel, že už by to chtěl něco nového napsat. Přemýšlel jsem nad vhodnými tématy a nakonec se jedno příhodné, nad kterým nyní dlouho přemýšlím, skutečně vynořilo. V poslední době totiž mám ten pocit, že vedu rozdvojený život. Ne, nejsem duševně nemocný, jen svůj volný čas trávím střídavě ve dvou městech ve kterých se můj způsob života diametrálně liší.

Panorama Pražského hradu, duben 2015, JŠ

Co se týče Teplic, mého rodného města. Jsem tu dlouhodobě nespokojený a to hned z několika důvodů. Připadá mi, jakoby tu život zanikl a to je zvláštní, protože na české poměry Teplice zase tak malé město nejsou. Můj každodenní pocit tady? Každý den tu zažívám, jak chutná osamělost, ignorace a stereotyp. Pravda je, že tu mám i svou nejlepší kamarádku, to abych nejmenoval jen zápory a za ní jsem strašně rád. Ale oba jsme už dospělí, máme své životy a nemůžeme se samozřejmě stýkat každý den, což není na škodu, protože se známe a víme o sobě, že kdybychom se vídali každý den, tak bychom si lezli na nervy. Což samozřejmě nemyslím ve špatném.

Šance na seznámení se s někým novým mi v Teplicích přijde mizivá. To nepíšu jen tak z hecu, mám to podložené letitými zkušenostmi. A když už tu člověk někoho nového pozná, předvede se většinou daný člověk jako takový exot, že člověk raději prchá zpět domů, do bezpečí čtyř stěn. Tato situace, kdy už léta žiji ve stereotypu mi přijde alarmující, připadám si jako introvert a při tom vím, že dokážu být i za největšího extroverta, ale k tomu se dostanu nyní.

Vždycky mě těšilo, když jsem mohl z Teplic a celkově z Ústecka odjet aspoň na pár dní pryč. Mé krátkodobé cesty mě zavedly většinou do Prahy, na Moravu a jednou také do Bratislavy. Morava mě ve své době zaujala nezměrným způsobem, ale má tamější životní kapitola už skončila a já nemám důvod se tam znovu vracet. A tak jsem zůstal u pravidelných návštěv hlavního města.

Na člověka, který žije mimo hlavní město, bych řekl, že jej znám docela dobře. Nyní jsem poznal život v Praze zase z úplně jiného pohledu. Nedávno jsem tu psal, že bych v Praze žít nechtěl, nyní jsem ovšem zcela změnil názor. Chtěl bych tam žít a do budoucna to také vidím jako jedinou snesitelnou variantu... Proč?

Protože v Praze si přijdu jako úplně jiný člověk, než v Teplicích. V hlavním městě můžu a jsem tak otevřený, jako tady v Teplicích nikdy nebudu. V Praze neustále potkávám a seznamuji se s novými lidmi, během chvilky, na což tady čekám třeba rok a nikam to stejně nakonec nevede. V Praze se těším pozornosti, které jsem se tady nikdy nedočkal. To město a život v něm i ti, kdož v něm žijí, mě zcela uchvátili.

Když to shrnu, je to prosté... V Teplicích jsem upjatý introvert, kdežto v Praze jsem ten nejotevřenější extrovert. Jsem z toho vlastně i teď velmi zmatený, protože nevím, která z těchto dvou podstat, rolí mi je vlastní. Možná obě... Kdo ví? :)