Narodil jsem se v Teplicích a podstatnou část svého života jsem tedy strávil v Ústeckém kraji. Mnohokrát jsem se stěhoval a tak jsem si k žádnému místu nevybudoval trvalý vztah, vazby... Až konečně, zhruba v mých čtrnácti letech jsme se s rodinou usadili v malé vesnici s celkem vtipným názvem, ano, můj domov se skutečně jmenuje Újezdeček.

Když se přestěhujete z města na vesnici, vždycky na vás budou starousedlíci pohlížet jako na přistěhovalce, to už je hold úděl nás původních měšťáků. Přestože chováním i oblékáním jsem městský typ, dokonce by se dalo říci až pražský typ člověka, život na vesnici mi vyhovuje.

Proč mi tolik vyhovuje? Ve všední dny miluji hektický styl života, baví mě to, že se ani na chvíli nezastavím. Miluji města, miluji život v nich. Nákupy, kavárny, náměstí, oslavy, večírky, možnost navštívit kvanta míst a nikdy se nenudit a uváznout ve stereotypu, který by mě asi zabil. Na druhou stranu, takový život se nedá žít bez odpočinku. Člověk prostě musí jednou za čas relaxovat, aby zvládl rychlé tempo, které ho ve všední dny zase čeká.

Právě proto je život na vesnici ideální. Konkrétně má vesnice není tou vesnicí v pravém slova smyslu, kravíny tu nemáme, slepice na zahradách většinou nechováme a člověka s vidlemi tu také nepotkáte. Navíc, cedule s nápisem Újezdeček se nachází asi tak dvacet metrů za cedulí s přeškrtnutým nápisem Teplice. Kdyby tedy má vesnice neměla samosprávu, mohla by klidně být teplickým předměstím.

Díky tomu je to do města opravdu kousek, jsem tam coby dup. Je tu konečná stanice pro trolejbusy i autobusy a nějakých deset minut cesty i nádraží. Takže dopravní obslužnost je tu skvělá a bezproblémová. 

Žiji zde skoro devět let. Vtipné je, že ačkoliv bydlím na vesnici, tak žiji v panelovém domě, o to větší sranda je, že paneláky nesnáším, protože mi přijdou jako králíkárny. Takže ano, máme tu dva malé paneláčky. Žije zde asi kolem tisícovky lidí, uprostřed je takové to malé náměstíčko. Máme tu tři obchody s potravinami, tři hospody, dva autoservisy (pokud se nemýlím). 

Líbí se mi tu, protože zde žiji podstatnou část života. Usadil jsem se tu, mám k tomuto místu vazby. Všední dny trávím většinou v Ústí nad Labem, krajském městě, kde jsem zaměstnán. Některé víkendové dny pak trávím i v Praze. To člověka samo o sobě mnohdy vyčerpá a tak se někdy těším, že si po všech těch všedních a rychle ubíhajících dnech odpočinu, tady doma na vesnici. Je milé, že je to kousek do města (kam beztak nechodím, protože Teplice k smrti nesnáším, třebaže jsou mým rodným městem). Zároveň však stačí zajít kousek jiným směrem a rázem se můžete procházet, sportovat, běhat, protože má vesnice je obklopena hezkými zelenými lesy, kam občas chodím hledat inspiraci pro svou tvorbu a navíc se zde dají zaznamenat hezké snímky.

Z druhé strany se zase nacházejí pole a louky, kde se chovají koně. V lese v okolí jsou hned čtyři rybníky, ke třem se chodí hlavně rybařit, zatímco k jednomu se chodí lidé z okolí koupat. Každý si tu tedy přijde na své. Starší lidé se scházejí v hostincích, stařenky vysedávají na náměstí (trošku mi to tu připomíná Hoštice ze slunce seno, co se týče drben). 

Děvčata, mezi nimi i má sestra, chodí jezdit na koních. Kluci zase hrávají fotbal na hřišti. A já sám si občas zajdu na procházku, kde čerpám inspiraci, jak už jsem napsal v odstavcích výše. Samozřejmě, nedokážu si představit, že bych žil jenom na vesnici, to bych se asi unudil k smrti. Ale jak říkám, respektive píšu, k odpočinku po většině času stráveném ve městě je to ideální místo. 

K negativním jevům samozřejmě patří neanonymní prostředí vesnice. Pokud si chcete uchovat svůj soukromý život jen pro sebe, musíte si dávat sakra velký pozor. Protože se tu jen málo co utají. Na druhou stranu, proč cokoliv tajit, že? Nepatřím k těm lidem, kteří by se kvůli tomu, že je někdo pomlouvá mohli zbláznit. Právě naopak, ať si mají aspoň lidi o čem povídat, když nemají co na práci.

Někdy je také zábavné, když se o sobě člověk dozví věci, které o sobě ani sám do té chvíle nevěděl. Takový už je úděl vesnice. Život zde má prostě své výhody i nevýhody, tak jako kdekoliv jinde. Inspirací k dnešnímu článku mi byla dnešní procházka, na které jsem vyfotil pár fotek. Tak snad se vám můj dnešní článek a přiložené fotografie budou aspoň trochu líbit. A pamatujte si, ať žijete kdekoliv, ať dáváte přednost městu či vesnici, záleží jen na tom, jestli se tam cítíte dobře. Pokud ano, pak je všechno v pořádku. Zároveň bychom neměli kohokoliv odsuzovat na základě toho, odkud pochází, je totiž jedno, jestli jste z města, či vesnice. Mě vyhovuje můj vyvážený městský i vesnický život. A dokud se neodstěhuji do Prahy, tak to tak asi bude i v budoucnu. 

Všem přeji hezký zbytek večera a krásné letní dny.