Ahoj všem, dnes jsem oslavil další narozeniny. Zase jsem o rok dál od náctiletého věku a o rok blíž k důchodovému věku. :D :) Narozeniny jsem si užil především díky všem těm blízkým. Na facebooku jsem zveřejnil poděkování a poselství se kterým se nyní podělím i s Vámi všemi, kteří můj blog navštěvujete a čtete. :)
Tady je:
 |
| Je úžasné mít ve svém životě pravé přátele :) |
Tady je:
Ještě jednou, děkuji všem za přání k narozeninám. :) Jen díky vašim přáním to nebyl jen další všední den. :)
Jsem zase o rok starší, ale cítím se dobře a užívám si to. Za ten poslední rok jsem se pracovně a zájmově posunul dál, než kdykoliv kdy před tím, poprvé jsem okusil pocit úspěchu a vše je tak v tomto směru krásné.
Co se týče spokojenosti s osobním životem, jsem poměrně vyrovnaný. Jsem obklopen řadou lidí, kteří mé dny činí šťastnějšími, svým způsobem mi tito lidé kompenzují to, že jsem za celá léta nepotkal někoho, koho bych byl schopen milovat láskou milostnou, někoho s kým bych mohl navázat partnerství. Ani to mi však nevadí, protože jinak jsem dosáhl mimořádné spokojenosti a samostatnosti. Svým způsobem mám v sobě mnoho lásky, kterou se snažím rozdávat jednak své rodině, třebaže to tak někdy nevypadá, svým letitým přátelům, kteří se mnou zůstávají po celé roky, v tomto směru děkuji za všechno především své nejlepší kamarádce Tereza Košťálová, které patří tak velký kus mého srdce, že jí nepovažuji jen za tu nejlepší kamarádku, je pro mě mnohem víc, dalo by se říci, že je mou sestrou, spřízněnou duší a jednou z těch osob, které mě nikdy neopustily, ať se stalo cokoliv a za to jí patří můj velký dík.
Děkuji i všem novým lidem, které jsem si nesmírně oblíbil, jsou to především noví přátelé, na které jsem narazil v novém zaměstnání. Ani se neumíte představit, jak se můj svět díky nim rozšířil.
Děkuji Jakub Kaplan za skvělé přátelství na dálku, za ten skvělý den, kdy jsme se potkali v Praze a od té doby je mi věrným kamarádem a někdy dokonce rádcem a také tím, kdo si udělá vždy čas, aby si přečetl mou tvorbu, která ho podle vlastních slov baví.
Dnešní den jsem také věnoval vzpomínce na mou milovanou prababičku, na jejíž šedesátiny jsem se kdysi narodil. Byla to ta nejúžasnější osoba v mém životě, která mi vždycky naslouchala a předala mi mnoho životní moudrosti. Přesto že před třemi lety odešla tam nahoru a já už si s ní tak nikdy nemohu znovu popovídat, zůstává nadále se mnou v mém srdci. Je pro mě těžké, že musím teď tento velký den slavit sám.
Nu a je tedy čas na poslední odstavec. Ten mě vede k dalšímu zamyšlení, nemohl jsem si nevšimnout, že mi většinou popřáli lidé se kterými se tolik nestýkám dokonce je ani neznám, což mě velmi těší... Na druhou stranu je mnoho těch, kteří si nevzpomněli vůbec, mezi ně patří podstatná část lidí, kteří byli v minulosti mými velkými přáteli, známými nebo spolužáky, z těchto lidí si nevzpomněla většina, což mě nijak netrápí a ani jim to nijak nevyčítám. Jen i jim děkuji, že vidím, že zkrátka součástí mého života nikdy opravdu nebyli, nejsou a nebudou. Naše cesty se tak definitivně rozešly.
Takže závěrem, ještě jednou opravdu moc DĚKUJI Vám všem, kteří jste si vzpomněli a kteří jste součástí mého života. Doufám, že to tak zůstane a bude dál. Byl bych sobec, kdybych svého narozeninového dne nevyužil k tomu, abych i já Vám popřál vše nejlepší do života, mnoho lásky, úspěchů a hlavně pronesl jedno poselství. Pamatujte si, že žádné dno není tak hluboké, aby se z něj nedalo povstat. Já to dokázal.
Ještě jednou děkuji,
Jáchym :)
