Ahoj všem,

jak jste si jistě všimli, již delší dobu jsem nic nepublikoval. Jaké důvody jsem měl pro svou delší odmlku? To sám netuším, možná mě na čas opustila inspirace, možná dokonce energie. Možná dokonce obojí.

Když jsem před rokem prožíval velkou krizi, psaní mi tehdy dost pomohlo. Věřím, že nejinak tomu bude i dnes.

První půl rok v tomto roce byl pro mě mimořádně úspěšný a dalo by se i říci, že šťastný. Mám pocit, že to období skončilo. Znáte to, jednu chvíli je člověk šťastný a spokojený, o něco později už tomu tak není. Mám pocit, že všechno dobré jednou skončí. Proč? To nedokážu vysvětlit. Možná je to jen přirozený proces, aby se člověk připravil na další fázi... Tak či tak, často se stává, že mezi těmito obdobími člověk upadne do jakési stagnace. Tak nějak je to nyní se mnou, mám pocit, že znovu prožívám menší krizi.

Pídím se po příčinách, proč jsem do takového stavu znovu upadl, když jsem ještě nedávno prožíval druhé nejlepší období svého života. Asi to vím, uvázl jsem znovu ve stereotypu a fádnosti, jistě to všichni znáte, ten pocit, kdy si myslíte, že se váš život neubírá tím správným směrem.

Ať se člověk snaží, jak chce v takové chvíli nevidí žádnou správnou cestu, kudy by se měl ubírat. Každé rozhodnutí, ať se zdá být sebelepším za sebou nese následky. Jistě, když vás štve vaše práce, můžete v ní skončit, kde ale máte záruku, že si hned najdete snovou práci podle vašich představ? Nemáte. Jen málokdo z nás, může dělat to, co ho baví. Na druhou stranu zastávám názor, že když člověka uvrhne práce do krize, měl to řešit... Jaká, ale je ta správná cesta?

Osobní život, to je kapitola sama o sobě. Mám pocit prázdnoty, kdybych neměl mojí nejlepší kamarádku, připadal bych si zřejmě jako trosečník na tichomořském ostrově. Jistě, denně potkám spoustu lidí. Jenomže, člověk nemůže vkládat svou důvěru v ty, které zná krátce, nemůže se jim svěřit, nemůže je požádat o radu. Kde má totiž záruku, že to s čím se jim svěří, nepoužijí proti němu? A ještě něco, proč mám pocit, že osamělí lidé mají často kočku? :D

Svou krizi řeším menšími požitky, které si dopřávám. Cvičím, tančím, poslouchám muziku, čtu, uklízím. V poslední době jsem zase propadl své staré závislosti a tou jsou nákupy. Když přijdu domu z taškami plnými nových věcí, na chvíli má krize opadne. Ale to jsou jen krátkodobá řešení. Chystám se také na dovolenou, do hor, uprostřed podzimu. Věřím, že to bude úžasná relaxace. Vyřeší to však mou krizi?

Možná řešení znám už dávno. Dlouhých několik let, už od dob mého dospívání vím, že by mi pomohlo změnit prostředí. Začít úplně nový život někde jinde. Pořád však postrádám odvahu, tento krok učinit. Prostě se zvednout a odstěhovat se. Ano, jsem samostatný, bydlím sám, pracuji, nikdo za mně nic nevyřídí. Ale jsem dostatečně dospělý, silný a samostatný na to, abych se dokázal zvednout a úplně změnit prostředí? Začít někde daleko, někde, kde nikoho neznám? Nevím... Každopádně se na ten krok připravuji léta. Jenomže, když zůstanu u příprav, nikdy se nezvednu a ten krok neučiním. Možná už začíná být nejvyšší čas se nakopnout!

A co vy? Jak řešíte své krize? Neváhejte se podělit o komentář. :)