Moji milí,

pokud sledujete můj blog pravidelně, jistě jste si všimli, že sem tam zveřejním článek o lidech, kteří jsou mi blízcí. V dnešním příspěvku Vám tedy představím kamarádku do nepohody, která mě vždycky, ale opravdu vždycky rozesměje.

Jmenuje se Terka a známe se už nějaký ten pátek, no dobře, spíše nějaký ten rok. Poznali jsme se v roce 2009, když přešla k nám do třídy v prváku na střední. Tak nějak jsme se začali postupně bavit a nakonec z nás byla na střední škole nerozlučná trojka, spolu s další kamarádkou Terkou, které už jsem článek věnoval v minulém roce.

Společně jsme podnikli první výpravy na diskotéky, jelikož jsem byl o něco starší než Terky, tak se nám stala i taková příhoda. Jednou jsme si to tak nakráčeli už v trochu podnapilé náladě na diskotéku, zatímco já jsem ve svých osmnácti v pohodě proplul přes přísnou kontrolu občanek u vyhazovače, kamarádky tenkrát moc nepochodily. Vyhazovač byl neoblomný. Vlastně nevím, co mě tehdy naštvalo víc, jestli to, že jsme měli po diskotéce anebo to, že už jsem nevratně zaplatit vstupné.

Těch akcí, které jsme spolu podnikli byla spousta. Od bytových "párty" přes diskotéky, společné "učení," záškoláctví, opalování, koupání, procházky, výlety... Občas to byla i pěkná ponorka, ve škole jsme se často rozdělili na dva, kteří byli proti tomu třetímu. Každý den samozřejmě v jiném složení.

S Terkou jsme si vyzkoušeli i stejné zaměstnání, myslím, že naše první a oba dva jsme z té práce velice rychle utekli a řekli si, že už nikdy více. Skvělé je, že i když už máme všichni vlastní životy, vlastní bydlení, tak se sem tam stále setkáváme, napíšeme si. Terka mi k mým dvacátým třetím narozeninám připravila opravdu hezký domácí dort a nakonec se na té mé oslavě opila za nás všechny.

Ale nyní zpět k titulku článku, protože nemohu nezmínit, že Terka je opravdu ta kamarádka, která mě vždycky rozesměje. S ní se prostě nedá bavit vážně, i když se o to pokusím, tak už za minutu to všechno co jí píšu, nebo říkám, hrozně zlehčí a to tak, že mě prostě rozesměje. A to je úžasné, protože jsem zjistil, že i ve chvílích, kdy je mi smutno, tak ona má opravdu ten dar mi zlepšit náladu.

Kdyby se nám někdo naboural do zpráv, co si spolu píšeme, tak si myslím, že si bude myslet, že patříme do blázince. Protože ty kraviny, co spolu dokážeme vymyslet a vytvořit jsou naprosto šílené. Už od školy máme i jeden takový společný zájem, nevím jak se to stalo, ale už bůhví kolik let lovíme hrozně vtipná videa na internetu, třeba youtube a pořád si je přeposíláme a trumfujeme se v tom, kdo najde to nejvtipnější video.

Když už neobjevíme video, tak se spokojíme aspoň s obrázky. Už se nám to promítá i do našich rozhovorů a my spolu prostě nedovedeme mluvit vážně a místo toho parodujeme naše oblíbená videa. Mezi naše favority patří třeba slavná věštkyně Jolanda.

S Terkou máme také dost bujnou fantazii a vymýšlíme nejrůznější ujeté situace ve kterých bychom se někdy mohli ocitnout. Skvělé prostě je to, že máme stejný smysl pro humor a dovedeme si dělat srandu sami ze sebe, což je vlastně asi naše nejoblíbenější činnost.

V poslední době také přemýšlíme, že bychom se pustili do nějakých společných videí na youtube, akorát stále přemýšlíme, o čem by měla být. Tak snad brzy nějaký nápad dostaneme.

Myslím, že už jsem docela popsal to, co mám na Terce rád, tak teď bych mohl zmínit i jednu věc, kterou u ní nesnáším. Když je Terka na tanečním parketě, tak prostě nevydrží tančit na jednom místě. Vždycky někam odtančí. Dřív jsem trpěl takovým nepříjemným pocitem, že se stydí za mě, jak tancuji a tak se radši nenápadně přesune jinam. Ale pak jsem si všiml, že to tak dělá, ať tančí s čímkoliv. U ní bych se opravdu nedivil, kdyby jednou tancovala sama někde na stropě vzhůru nohama.

A na závěr společná fotka z mých narozenin.