Moji milí,

dnešní článek věnuji mému nejoblíbenějšímu literárnímu žánru, totiž fantasy. Fantasy miluji především kvůli rozsáhlým vymyšleným světům, nebo alternativním realitám, propracované historii, mytologii, propracovaným postavám. Mezi další důvody patří i to, že mě neuvěřitelně inspirují pro mou vlastní tvorbu. V dnešním článku jsem se pro Vás rozhodl shrnout dojmy ze všech velkých fantasy sérií, které jsem kdy četl.

Harry Potter

Když vypuklo šílenství kolem Harryho Pottera, bylo mi tuším něco kolem devíti let. Knize jsem se dlouho vyhýbal a nezajímal se o ní. O několik let později se však stalo, že jsem hrál první počítačovou hru o Harrym Potterovi a byl jsem okamžitě okouzlen. Ihned jsem si opatřil všechny díly, které doposud vyšly a pustil se do čtení. Knihy mě úplně pohltily a svět kolem mě přestal úplně existovat. Totálně jsem se do série zamiloval.

Dodnes rád vzpomínám na ty kouzelné roky, kdy jsem netrpělivě čekal na každý další díl, ať už se jednalo o vydání knihy, uvedení filmu do kin a nebo vydání nové pc hry. Nakonec jsem přečetl všechny díly, stejně jako jsem je viděl a odehrál. Nezapomenu na ty chvíle, kdy jsem si v hlavě představoval, jak to vypadá v Bradavicích, když jsem nadával v kině, že tohle vůbec v knize nebylo a kdy jsem virtuálně studoval v Bradavicích v počítačových hrách.

Mou nejoblíbenější postavou se hned od první knihy stal Albus Brumbál. Fascinovala mě jeho moudrost, zkušenosti, jeho nadhled a hlavně to, jak byl mocný. Hrozně se mi líbilo, že ho Voldemort i se všemi svými vylepšováky nikdy nedokázal porazit a dokonce se ho bál. K Harry Potterovi se příležitostně vracím, ale už mě moc nedokáže něčím překvapit. Ten svět znám prostě skrz naskrz. Je mi líto, že autorka už sérii víc nerozvíjí. Zajímal by mě podrobný životní příběh Brumbála, nebo Voldemorta. Protože stále zůstává mnoha otázek nezodpovězených.

Pán Prstenů

Přiznám se, že Pán Prstenů mi nikdy tolik neučaroval. Filmy jsem viděl, ale u knih nastal problém. Nikdy jsem je prostě nedokázal úplně přelouskat, nikdy mě nepohltily. Tak nějak mi Tolkienův styl prostě nesedl. Jeho svět je samozřejmě mimořádně komplexní a inspirující, ale i na můj vkus až příliš fantastický. Děj mi přišel až příliš rozmělněný a roztahaný. Nesedělo mi ani to, že se jednalo vyloženě o souboj dobra proti zlu. Mám raději fantasy, kde člověk nemůže jasně rozlišit, jestli se jedná o zlou nebo dobrou postavu či stranu a tohle mi zkrátka u Pána Prstenů vždycky chybělo.

Letopisy Narnie

Naopak Letopisy Narnie mě svou dětskou naivitou naprosto uchvátily. Příběhy jsou sice až moc pohádkové, ale je na nich prostě krásného, co nedokážu slovy popsat. Rád se k Narnii vracím i teď v dospělosti a stále mě knihy baví. Ty příběhy jsou psány krásným jazykem, jsou čtivé a knihy ani nejsou dlouhé, takže ani příležitostného čtenář se určitě nemusí bát po nich sáhnout. Líbí se mi i to, že čtenář je v několika knihách proveden kompletní historií Narnie od stvoření až po zánik. Aslan, jako zpodobnění Ježíše je naprosto úžasný. Právě to je Narnii často vytýkáno, že se vlastně jedná o alegorii křesťanství. Já to však za nijak škodlivé, zvlášť v dnešní době, kdy už neexistují morální hodnoty téměř žádné, neshledávám.

Píseň ledu a ohně

Na Píseň ledu a ohně (pro neznalé: Hra o trůny) jsem slyšel ze všech stran pět ódy. Takže netrvalo dlouho a jako milovník fantasy jsem se pustil do četby. Ze začátku mě to i bavilo. Celkem propracovaný svět, složité postavy, které nejednají černobílé, takže nelze jednoznačně říci, že ta která postava je zlá. Nakonec jsem se dopracoval až ke třetímu dílu a přestal jsem.

Víte proč? Možná to bude znít směšně, ale po bůhví kolikáté podrobně popisované sexuální scéně jsem knihu prostě zaklapl. Přišlo mi, že každá druhá kapitola byla o sexu a některé pasáže mi přišly vyloženě úchylné. Neříkám, že jsem nějaký puritán, ale na druhou stranu si myslím, že méně je někdy více a tohle už mi prostě začalo připadat jako porno ve fantasy hávu. Měl už jsem zkrátka pocit, že si autor knihou vynahrazuje nějaký nedostatek. Nevylučuji, že se někdy v budoucnu ke knihám nevrátím, ale pro zatím mě nějak přešla chuť.

Malázská kniha padlých

Malázská kniha padlých je neuvěřitelná série o deseti tlustých knihách! Jedná se o fantasy těžkého kalibru. Začal jsem s četbou prvního dílu, pod názvem Měsíční zahrady a mohu konstatovat, že mě kniha pohltila. Nejedná se však o čtení pro každého. Malázská kniha padlých je neuvěřitelně komplexní - obrovský svět, nepřeberné množství postav - odehrává se v několika příběhových liniích a dokonce i v jiných časech. Trochu mi to připomínalo Píseň ledu a ohně, to je příběh vyprávěn mnoha postavami, ale tady je děj ještě složitější a komplexnější. Najdete zde zajímavě pojaté fungování magie, bohy, které lze zabít... Akorát je třeba si k této knize najít cestu, protože půlkou románu se člověk doslova prokousává a tápe v ději. Odměnou je však opravdu nevšední a originální fantasy.

Stín Krkavce: Píseň Krve

V posledních dnech mám rozečtený první díl plánované trilogie. Kniha je svým způsobem zajímavá a čtivá, přesto k mým favoritům nepatří. Počáteční kapitoly popisující výcvik mladých chlapců mi až moc připomínaly studijní léta Harryho Pottera (s výcvikem se začíná na hradě, v klášteře chcete-li, v jedenácti letech a trvá sedm let) jen v trochu drsnějším pojetí. Prostředí ve kterém se děj odehrává je opravdu hodně drsné a hrubé a je to hlavně o chlapech, tedy aspoň to co mám přečteno, ženských postav v knize moc není a když už, tak hrají jen druhotnou roli. Možná jsem také tak trochu puntičkář a detailista, ale v ději jsem objevil spoustu chyb a to mě u románů docela odrazuje. Příklad: Hlavní protagonista vypráví svůj životní příběh kronikáři, v jedné kapitole se setká s princeznou. Kronikář se pak protagonisty zeptá, jestli se s princeznou pak ještě někdy v životě setkal a on mu odpoví, že ne. Už o tři kapitoly dál však autor popisuje, jak se protagonista znovu setkává s princeznou! To mi přišlo trochu uhozené a myslím, že takový detail by si měl každý autor pohlídat. Knihu určitě dočtu, už mi chybí poslední čtvrtina a možná pak napíšu delší článek o mých dojmech.


A jak jste na tom vy? Máte rádi fantasy? Doporučili byste mi nějakou?