Moji milí,

je to už dlouho, co jsem vydal naposledy článek. Vy, kteří máte můj blog rádi se však nemusíte bát, rozhodně není mrtvý a hodlám nadále psát a tvořit. Jen jsem v posledních měsících v chaotickém a poměrně zběsilém tempu a přiznám se, že jsem se už několikrát snažil nějaký článek vydat, jen prostě nebyl čas. Nyní to tedy hodlám napravit. Budu Vám vyprávět, co je nového. Jak jistě víte, začal jsem pracovat v Praze, ale to až od března. Jelikož je tento článek dle nadpisu půlročním shrnutím, vezmu to hezky popořádku.

Do Nového roku jsem vstoupil trochu přešlý, přesto však s nadějí, že se mi letos bude zase dařit o něco víc než v roce uplynulém. Hned počátkem ledna jsem vyrazil do Prahy, abych se objednal na operaci. Využil jsem toho, že jsem se konečně dostal do hlavního města a rozhodl se, že se rovnou i trochu pobavím. Potkal jsem někoho, kdo zanesl do mého života něco nového, mimo jiné, jsem se dozvěděl i o možnosti zaměstnání v jedné velké nadnárodní firmě. Nabídka mě oslovila a dlouho jsem uvažoval, jestli pošlu životopis, nebo ne.

V únoru jsem podstoupil druhou a doufám, že finální operaci. Po krátké hospitalizaci jsem se poměrně rychle vzpamatoval a po dvou týdnech vyrazil do Motola na kontrolu. Z kontroly jsem zamířil rovnou na pohovor. A hned po víkendu jsem byl přijat. Začal jsem se tedy pomalu chystat na pracovní tempo a na to, že budu dojíždět a vstávat v půl páté ráno. Konečně, v březnu jsem nastoupil do práce a tím si začal plnit svůj sen o životě ve velkoměstě.


V práci jsem se ze začátku bál, že mě kolegové nepřijmou, že nezapadnu a že budu tak trochu stranou. To se naštěstí nestalo. Velmi rychle jsem se aklimatizoval, práce mě začala bavit a nechodil jsem do ní s odporem. Do této chvíle vše vypadalo snově, ale nebylo tomu tak. Musel jsem se postavit před volbu, zda-li pokračovat v dlouholetém přátelství, o kterém jsem si myslel, že je celoživotní, nebo jej ukončit. Ono přátelství se totiž začalo postupně rozpadat a já přestal během roku svou nejbližší kamarádku, kterou jsem bral jako rodinu, poznávat. Změnila se natolik, že jsem v ní ztratil onoho člověka, kterého jsem vždycky respektoval, vážil jsem si ho a který mě obohacoval. Po několika marných pokusech o záchranu přátelství jsem se rozhodl přistoupit k drastickému kroku a své kamarádce jsem zkrátka řekl, naprosto upřímně, co mi vadí. Bohužel to nepřijala a tak jsem tedy přerušil kontakt. Naše cesty se rozdělily. Dodnes mě to mrzí, především díky spoustě krásných vzpomínek, na druhou stranu, ani po třech měsících svého rozhodnutí nelituji.

S novými přáteli

Napůl jsem opustil své rodné město Teplice, které upřímně nesnáším, neboť jej považuji pro život za naprosto neperspektivní. Vyměnil jsem mrtvé město za město plné zábavy, kultury a zajímavých lidí. Vyměnil jsem město, kde jsem nikdy neměl příliš přátel za město, kde mám přátel a známých tolik, že už to skoro nestačím spočítat. Za jedno vyprahlé přátelství jsem získal celou partu skvělých kamarádek z práce, se kterými mě spojuje především specifický, mírně zvrácený smysl pro humor, sarkasmus a ironie. Je s nimi obrovská zábava, díky nim to v práci žije, občas zajdeme na pivo, na kávu a jsem za ně nesmírně rád. Společně razíme heslo, že lásku si vlastně vyjadřujeme tím, že jsme na sebe zlí (což je samozřejmě myšleno ironicky, tedy aspoň doufám).

Krom pracovních vztahů jsem navázal i přátelství mimo zaměstnání. Získal jsem několik skvělých kamarádů, mezi nimi bych vyzdvihl především jednoho, který mi svou přízeň rovněž vyjadřuje spoustou sarkastických urážek a poznámek. Získal jsem v něm skvělého společníka pro posezení v baru, i divoké párty v centru Prahy.

Samozřejmě se můj pražský život neskládá jen z toho, že bych ve všední dny pracoval a víkendy prohýřil na diskotékách. Navštívil jsem spoustu zajímavých výstav, kaváren, podniků, restaurací, čas od času podlehnu nákupní horečce. Miluji posezení na Kampě, která není tak přeplácaná jako Náplavka. Překonal jsem také svůj strach ze ztráty pevné půdy pod nohama a plul jsem po Vltavě na Šlapadle, což se mi moc zalíbilo a hodlám si to brzy zase zopakovat.

K absolutnímu štěstí mi už vlastně scházejí dvě věci, jednak spřízněná duše, vlastně láska... Věřím, že v Praze jí konečně naleznu. No a nakonec také bydlení, už jsem začal obesílat inzeráty a hodlám rozběhnout velké prohlídkové kolečko. Tak mi držte palce, abych nalezl cenově dostupné bydlení, protože chci bydlet sám.

Děkuji všem Vám, kteří jste vydrželi číst až do konce za pozornost a přeji krásné léto!