Ahoj všem,

dnešní článek bude tak trochu povzdech nad tím, jak náročné je sehnat byt v Praze. Začnu popořádku, jak jistě víte, udělal jsem ve svém životě radikální krok a našel jsem si práci v Praze, jelikož mé rodné město jsem přestal pro můj život považovat za perspektivní. Díky mému novému zaměstnání se mi otevřela spousta dosud nevídaných možností a já konečně žiji tak, jak jsem vždy chtěl. Má to ovšem drobný háček, a to, že denně strávím na cestách asi tak 3,5 hodiny, což je z dlouhodobého hlediska velmi únavné.

Jelikož už mi skončila zkušební doba a mé zaměstnání mě baví, rozhodl jsem se udělat poslední krok a to najít si v Praze i bydlení. Přiznávám, jsem zřejmě poměrně náročný, protože už od ukončení studia na střední škole žiji sám, tedy představa, že bych měl žít se spolubydlícími, by pro mě byl velký krok zpět. Jelikož miluji své soukromí, svůj klid a nehodlám se dohadovat o tom, jestli mi někdo něco snědl z lednice, nebo jestli je na stole neumytý hrníček, jsem odhodlán si za toto připlatit a žít sám. Tušil jsem, že hledání samostatného pronájmu bude náročné, ale že až tak, to ne.

Předně, byty v Praze jsou v porovnání se zbytkem republiky až nechutně předražené. Zatímco tam, kde žiji se dá za 7 500 se vším všudy najít i slušný  a prostorný byt 3 + 1 (mluvím pravdu, sám jsem takový byt nějaký čas měl), v Praze za tuto cenu člověk najde sotva nějakou otřesnou a malinkatou garsonku. S tím vším jsem však počítal a stanovil jsem si částku, kterou jsem ochotný maximálně za bydlení v Praze měsíčně utratit.

Začal jsem tedy pátrat na všech možných inzertních stránkách, kde se nabízí pronájmy a s potěšením jsem zjistil, že byty v ceně, kterou jsem ochotný měsíčně investovat, jsou k dispozici. Jenomže tady mé nadšení skončilo. Za dva měsíce hledání se mi ještě nepodařilo ani dostat se na prohlídku některého bytu. Proč? Důvodem je otřesná komunikace ze strany inzerujících. Majitelé bytů většinou nezveřejňují svá telefonní čísla, protože nechtějí být obtěžování realitními kancelářemi, což o to, tento důvod samozřejmě chápu. Co už nechápu je to, že v drtivé většině případů se ani nenamáhají odepsat na email. Chápu, že jim třeba přijde hodně emailů, ale to je takový problém si třeba ve wordu uložit nějaký vzor odpovědi a pak jej jednoduše zkopírovat? Nebo zaslat hromadný email zájemcům? Nebo je takový problém, inzerát ve chvíli, kdy už se rozhodnou byt pronajmout smazat? Asi ano...

Jednou jsem si myslel, že se na mě usmálo štěstí, konečně mi někdo odpověděl na email a dostal jsem i telefonní kontakt. Majitelé bytu byli postarší lidé, po telefonu s nimi byla příjemná řeč a myslel jsem si, že budou seriozní. Měli jsme už domluvenou prohlídku na určitý den s tím, že v ten den ještě zavolám, abych potvrdil, že přijdu. Se vším jsem stoprocentně počítal, vyčlenil jsem si proto čas po práci (kdy jsem limitován spoji, a ti majitelé věděli, že nejsem z Prahy). A ejhle, volám a pán mi samozřejmě nezvedal telefon. Stane se, třeba nemá čas, řekl jsem si. Tak jsem napsal sms, myslíte, že mi odepsal? Samozřejmě, že ne.

Takové chování mě fakt popudilo, v tu chvíli jsem si znovu uvědomil, že v dnešní době chybí mnohým aspoň základní lidská slušnost. Opravdu mi nepřijde jako obří problém, napsat třeba sms: Omlouváme se, ale už jsme byt pronajali.

Své snažení po prvotních neúspěších samozřejmě nevzdávám a snažím se pátrat dál. Jen doufám, že se mi poštěstí a do konce léta už budu žít v Praze.

A co vy? Máte nějakou zkušenost s hledáním bytů v Praze, případně typ, kde hledat? Jak už jsem zmínil, hledal jsem na všech možných inzertních stránkách i na sociálních sítích, bez úspěchu. Začínám uvažovat, že se budu muset obrátit na realitní kanceláře.


Samozřejmě zůstávám optimistický a všem Vám, kteří jste vydrželi číst můj nářek až do konce, přeji krásné letní dny.