Moji milí,

jelikož máme ty Vánoce, ani já si neodpustím článek jim věnovaný. Nebojte, rozhodně zde nehodlám vypisovat seznam toho, co jsem dostal. Spíš hodlám shrnout, jaký pro mě měly letošní svátky význam.



Na Vánoce jsem se původně moc netěšil, neboť mě dokonale otrávili všude přítomní hysteričtí lidé. Jaké pak překvapení mě čekalo 23.12.2016, když jsem se ráno vypravil do práce. Po dlouhých dvou měsících byly náhle ulice prázdné, metro prázdné, všude klid. Najednou jsem mohl volně dýchat, nemusel jsem se nikdy tlačit a cítil jsem se úžasně. Padla na mě pravá vánoční atmosféra. I poslední pracovní den před Vánoci proběhl v moc pěkném duchu, kolegové byli veselí a na pracovišti vládla pohoda a zábava.

Na rozdíl od mnohých mých kolegů, z nich někteří odcestovali už 22.12.2016. jsem se rozhodl, že já za rodinou vyjedu až přímo na Štědrý den. Ráno jsem se tak vypravil obtěžkán taškami na hlavní nádraží a po dlouhých měsících jsem opustil hlavní město. Jelikož jsem si chtěl po namáhavém období dny volna co nejvíc zpříjemnit, neváhal jsem a koupil jsem si lístek v první třídě, takže jsem měl samozřejmě celé kupé jen pro sebe a byla to snad nejpříjemnější cesta vlakem.

Vystoupil jsem v mém rodném městě Teplicích a nejdřív jsem zamířil do Dubí, kde jsem poobědval z rodinou z tátovy strany. Jelikož by nám to jinak nevyšlo, naplánoval děda oběd a následné vybalování dárků na Štědrý den, jinak jsme se tradičně setkávali 23.12.2016. Po vybalení dárků jsme se rozloučili a já se vypravil za rodinou z mamky strany. Chvíli jsem si povídal s mamkou, se kterou jsme se dlouho neviděli a pak jsme zamířili do dalšího z měst, kde jsem strávil dětství, do Duchcova, kde jsme na hřbitově zapálili svíčky za ty, kteří už tu s námi nejsou. Zde jsem si zavzpomínal na mou milovanou prababičku.

Po návštěvě hřbitova jsme se vrátili domů, následovala tradiční rodinní večeře, jako skoro každý rok, i já jsem byl znovu pověřen, abych pronesl pár slov ke zbytku rodiny. Tak jsem povídal něco v tom smyslu, že budu rád, když se tu zase sejdeme společně příští rok. Pak už následovalo vybalování dárků.

Druhý den následovalo loučení. Musím říci, že to pro mě byly letos jedny z nejhezčích a nejvíc pohodových Vánoc. :)

A jak jste Vánoce strávili vy?

Ahoj všem,

dnes jen pár snímků z prosincového focení. :)

Moji milí,

jelikož se konec roku kvapem blíží, myslím, že nastal ten pravý čas, abych napsal takové shrnutí mého letošního roku. Musím poznamenat, že to byl pro mě rok doslova přelomový, jelikož jsem začal zcela nový život a hodně se toho změnilo. Takže, pokud vás to zajímá, pokračujte směle dále.



Do roku 2016 jsem vstupoval tak trochu rozpačitě, nejistě, vůbec jsem netušil, co mě čeká. Hned v lednu jsem se vypravil do Prahy, abych se objednal na operaci hrudníku. No, na operaci jsem se objednal a ve stejný den jsem navázal jednu známost, která mi měla, jak se později ukázalo, změnit život.

V únoru jsem podstoupil operaci, o které jsem se zmínil v jednom z předchozích článků. Poté jsem se musel začít rozmýšlet, co bude dál. Jelikož jsem byl na nemocenské a v předchozí práci jsem podal výpověď. V té době jsem měl velké dilema, rozmýšlel jsem se totiž, jestli si najít práci v mém rodném městě, kde jsem měl nabídku anebo zamířit do hlavního města. Onen můj známý mi totiž řekl, že by byla možnost pracovat pro jeden velký tuzemský eshop.

V březnu jsem zamířil zpět do pražského Motola, na pooperační kontrolu a vyndání stehů. Hned z nemocnice jsem se vydal na pracovní pohovor a klaplo to. Bez nějakého otravného výběrového řízení, dostal jsem jen úkol, který bylo třeba přes víkend vypracovat. Inu, vypracoval jsem ho a o pár dní později už jsem nastoupil do nového zaměstnání.

Toho rozhodnutí nelituji. Otevřely se mi zcela nové možnosti. Zprvu jsem musel do Prahy každý den hodinu a půl dojíždět a stejnou dobu jsem strávil cestou zpět. Ovšem, nelituji toho. Odměnou se mi stali noví skvělí přátelé, konečně jsem začal mít pocit, že někam patřím, zapadám a přestal jsem se cítit přehlížený. V té době jsem také ukončil jedno dlouholeté přátelství, neboť jsme se s mojí do té doby nejlepší kamarádkou zcela rozešly v názorech na život.

Mezitím jsem se rozloučil s mou další dlouholetou kamarádkou, která odcestovala do Švýcarska, kde začala žít nový život. Já mezitím trávil téměř každý víkend v Praze se svými novými přáteli, chodil jsem na dlouhé procházky po městě a večer se bavil po taneční zábavou. Z mého života konečně zmizely stereotyp a všednost.

Po neúspěšném hledání bytu po inzerátech jsem konečně dostal v červenci nabídku, jedna z mých kamarádek mě oslovila s tím, že v domě, kde žije, se uvolňuje byt. Já jsem tak konečně našel byt v samém centru Prahy a navíc za dobrou cenu, takže jsem si se značně utaženým opaskem mohl dovolit žít v Praze sám.

V srpnu jsem se tedy konečně přestěhoval do hlavního města a splnil si tak jeden se svých životních snů. Konečně jsem opustil po téměř 24 letech Teplice, které jsem se nikdy nenaučil mít rád. Na to jsem se svými přáteli oslavil své 24 narozeniny. V té době jsem také navázal jedno mezinárodní přátelství s Francouzem, které trvá dodnes.

V září jsem pak potkal někoho, do koho jsem bláhově vložil důvěru. Byla to chyba a ten člověk, který mě od začátku obelhával, mě zklamal tím největším možným způsobem. Původně pozitivní city se tak proměnily v averzi, jakou jsem cítil málokdy předtím.

Přišel podzim a moje nálada začala tak trochu upadat. Naštěstí jsem v práci v jistém slova smyslu povýšil a nastoupil jsem na novou pozici, která je pro mě jako dělená. Po počátečním tápání jsem se do nového pracovního procesu rychle dostal a práce mě znovu začala bavit. Takže doufám, že tomu tak bude i nadále.

Málem jsem zapomněl zmínit, že v tomto roce se udály další dvě významné věci, týkající se mé rodiny. V létě nám po 14 letech zemřela naše fenka Bona. Na to, že byla rotvajler se dožila vysokého věku a její ztrátu jsme všichni těžce nesli. Hlavně moje mamka, která si Bonu piplala od malička. Na druhou stranu se mi předevčírem narodila má první neteř, všichni z ní máme velkou radost a už se těším, až jí poprvé uvidím.

Nyní už se jen snažím přežít ve zdraví zběsilou předvánoční sezónu. Na Vánoce, jak už jsem zmiňoval v předchozím článku odcestuji za rodinou do Teplic. Silvestra už, ale strávím opět v Praze. Bude to můj první konec roku, který strávím tady a hodlám si to užít ve velkém stylu.

Myslím, že ještě do konce roku vydám ještě jeden článek o tom, co chystám na rok 2017. Tak nezapomeňte sledovat můj blog. Závěrem musím napsat, že rok 2016 byl pro mě nesmírně úspěšným životním obdobím a pevně doufám, že se mi bude dařit i do budoucna. A co vy? Jak jste strávili letošní rok?

Všem čtenářům přeji krásné nadcházejí svátky!


Jáchym

Moji milí,

už je to nějaký ten pátek, co jsem naposledy něco napsal, vlastně to byla zatím má nejdelší odmlka na blogu. Co je tedy nového?

Jak jistě víte, zažil jsem úžasné léto, kdy jsem si k narozeninám splnil svůj sen a definitivně jsem se přestěhoval do Prahy. Můj život se pak změnil. Jenomže záhy přišel ten pochmurný podzim, který už stačila vystřídat zima a moje nálada začala rychle upadat. Můj pád nálady samozřejmě nezpůsobilo jen roční období. Znovu jsem zažil tu hořkost, kdy někoho poznáte, věříte mu a ten člověk vás totálně zklame. Je to už tak nějak dáno, že nejvíc nám neublíží náš nepřítel, ale člověk, který patří mezi naše nejbližší. Naštěstí jsem se poměrně rychle oklepal.



Naproti tomu jsem dosáhl jistého pracovního úspěchu a dalo by se říci, že jsem byl svým způsobem povýšen. Přemístil jsem se na novou pozici, která je pro člověka s mými zájmy jako dělaná. Totiž komunikuji nyní se zákazníky na sociálních sítích, znamená to pro mě také mnoho práce na víc, ale je to fajn, ta pozice mě baví a jsem zase o krok blíže k své seberealizaci.

Náladu mi také zvedl příjezd mé dlouholeté kamarádky, která mi zkraje roku odjela do Švýcarska, aby tam začala nový život. Nyní si vybrala dovolenou, aby před Vánoci navštívila své příbuzné a nevynechala ani mě. Strávili jsme společný víkend a využili jsme všech možností, které nám hlavní město nabízí, abychom se dobře pobavili. Shodou náhod jsem ve stejné době také potkal kohosi milého, kdo zase jednou přinesl radost do mého života, někoho, díky komu se cítím spokojený a je s ním radost trávit čas.

Co na mě působí tak trochu negativně je ten šílený předvánoční shon. Mám pocit, že lidé zapomněli o čem Vánoce jsou a původní svátky klidu a míru proměnili v oslavu nechutného konzumu. Možná bych ty fronty, když si chcete koupit pitomý rohlík a čekáte půl hodiny, ještě nějak přežil. Jenomže, problém je někde jinde. Zdá se mi, že lidé jsou v tomto období ještě protivnější, nepříjemnější a tak nějak víc zlí, než ve zbytku roku. Fakt se mi zdá, že to až příliš prožívají, jakoby měl přijít konec světa. Přijde mi, že všichni absolutně ztratili soudnost a jakékoliv pochopení.

O to víc mě mrzí, že všichni ti, kteří se jen honí za dárky, stresují a kopou kolem sebe už si neuvědomují, že aby byly jejich potřeby uspokojeny, musí mnozí lidé sedět v práci od nevidím, do nevidím, Sami si pak absolutně nemohou užít klidu. Jenomže to jsou bohužel věci, které lidé ve své honbě za konzumem nevidí. Ono je tak trochu specialitou našeho národa, že jsme nepříjemní, závistiví, rádi podáváme stížnosti a udáváme.

Možná bychom se mohli zamyslet nad tím, o čem Vánoce skutečně jsou. Pamatuji si, že když jsem byl dítě, bylo všechno jinak. Svátky pro mě byly opravdu obdobím klidu a míru, kdy se nejbližší sešli a alespoň pro jednou se k sobě chovali mile a odložili staré sváry. Možná jsem to všechno viděl dětskýma očima, možná to v devadesátých letech bylo všechno jinak, protože asi ještě neexistovalo tolik obchodních center. Ale zkrátka, by bylo moc hezké, kdyby se ta doba dala vrátit. Ale vím, že to je nemožné, že to naopak bude rok od roku horší.

Každopádně já osobně si Vánoce zkazit nenechám. Dárky jsem nakoupil přes internet, abych nemusel obíhat obchodní centra, která mi teď připomínají hororová místnost. Každému jsem pořídil nějakou drobnost a měl jsem dárky obstarané za jeden den. Protože, členové mojí rodiny jsou normální a vím, že pro ně nejsou důležité dárky, které jim přivezu, ale to, že přijedu, sedneme si, popovídáme si a uvidíme se.

Nehodlám se o Vánocích ani nechutně přejídat, protože to, na co mám chuť si mohu dát během celého roku a nemusím o svátcích hrát tu soutěž, kdo toho nejvíc "sežere" a pak poslouchat celý leden nářky všech okolo, kolik kilo to vlastně přibrali a dávat si nesmyslná předsevzetí o dietách.

Na Vánoce odjedu do mého rodného města Teplic, asi to bude trochu šok, protože už jsem tam opravdu dlouho nebyl, ale těším se, že si aspoň na chvíli odpočinu od všudepřítomného davu poblázněných lidí.

Na závěr odskočím od Vánoc. Musím říci, že mi začaly doslova filmové žně. Popravdě nevím, na co skočit do kina dříve. Už jsem stačil mrknout na Bridgit Jones a její peripetie. Ten film mi byl hodně blízký, protože ve vztahových záležitostech jsem asi podobný smolař. Nenechal jsem si ujít Fantastická zvířata a kde je najít, protože se konečně dozvíme jak to bylo před Voldemortem a Harrym. Naposled jsem byl na komorním sci-fi Příchozí, který ve mě zanechal rozporuplný dojem a tenhle rok se chystám ještě na Star Wars a v lednu uvidím konečně poslední díl Resident Evilu.
A co vy? Jak prožíváte předvánoční sezónu? Nezapomeňte se podělit o komentář.

Hezký zbytek neděle!

Jáchym