Praha je beze vších pochyb úžasné, nádherné, prostě skvělé město. Abych však naší metropoli jenom nechválil, rozhodl jsem se v dnešním příspěvku zaměřit na několik věcí, co mi zde znepříjemňují každodenní život a věřím, že nejenom mně. 

Přeplněné metro

Každé všední ráno probíhá ve stejném duchu, čekám na metro, abych se dostal do práce. To přijede totálně narvané. Inu, tak si počkám na druhé, přeci jede hned za minutu, třeba to bude prázdnější. Světe div se, znovu přijede totálně narvaná souprava. Vzdávám to a bojuji o kus místa ve vagonu, kde jsem ze všech stran utlačován. 

Dobíhači metra

Jako náplava z města, kde mhd jezdívalo jednou za deset minut jsem docela trpělivý. Nikdy jsem nepochopil, proč ve špičce, kdy to jezdí fakt co minutu, někdo dobíhá metro, jakoby se jednalo o poslední spoj, co v ten den jede. Pokud stojím na eskalátoru a takový plašan utíká okolo, tak jej jenom nechápavě, z výše uvedených důvodů, sleduji. Na facku ale je, když takový spěchající násilím otevře zavírající se dveře a mermomocí se rve dovnitř vagonu. Když skončí přivřený ve dveřích, tak si říkám, že mu to patří, protože asi moc inteligence nepobral.

Vagabundi

Jsou v metru, jsou na náměstí, jsou prostě všude. Chtějí deset korun, chtějí cigaretu. Občas bývají i slušně oblečení a vyprávějí srdceryvný příběh o tom, jak jsou z jiného města, ztratili peněženku a teď nemají na jízdenku. To se může stát, když ale stejný příběh slyším od stejného člověka na stejném místě potřetí, už tu něco nehraje. Když peníze nedostanou, v lepším případě se omluví, že obtěžovali a jdou dál. V tom horším případě jednoho proklejí do třetího kolena. Tito jedinci také rádi využívají mhd, nebo navštíví KFC, obsluha samozřejmě dělá, že je nevidí, třebaže tam spí na stole a člověka tak přejde chuť, aby si dal něco k snědku a jde raději jinam.

Fronty

Ať už si chci koupit rohlík, nebo něco na sebe, musím se obrnit trpělivostí, protože přede mnou stojí deset dalších lidí, kteří si řekli, že je právě ta vhodná chvíle vyrazit v poklidu na nákup, tak jako já. Nejlepší jsou ranní fronty lidí v náladě, co sem zamířili cestou z klubu domů.

Noční tramvaj

Když jedu noční tramvají v mírně podroušeném stavu, je to fajn. Všichni jsou totiž podobně naladění. Když mám tu smůlu a jedu bez toho, že bych předtím požil alkohol, mám pocit, že necestuji tramvají, ale pojízdným lihovarem. Ve finále tak člověk dojede domů stejně připitý.

Slevy

Jakmile v nějaké výloze vyvěsí SALE, zavládne hromadné šílenství. Nikdo nezná bratra a pro poslední sko málem dojde k vraždě. Nemluvě o tom, že do kabinky se člověk prostě nemá šanci dostat.

Demonstrace a pochody

Vždycky se najde důvod demonstrovat, jednou proti prezidentovi, podruhé proti vládě... Živě si vzpomínám na jednu mojí procházku po Národní, kdy se naproti mně náhle vynořil průvod za tradiční rodiny. Členové stáda nechali pro ten den rozum doma, nad hlavou nesli transparenty s hesly, typu rodina = muž, žena a děti, stop homosexuálům a podobně. Nechyběly ani křesťanské symboly. Matky nezapomněly dotvořit dojem tím, že před sebou tlačili kočárky, obestoupené z obou stran staršími dětmi. Přišlo mi to jako vrchol pokrytectví, neboť se v dnešní době rozpadne téměř každé druhé manželství. Přemýšlel jsem, kolik párů z tohoto davu se v budoucnu rozvede. Samo sebou, že určitě ani jeden. 

Všude hodně lidí

V Praze je pořád živo. Ať je mráz mínus 20 stupňů, nebo vedro 30 stupňů. Někdy je to, ale únavné. Cestu domů si musím skoro probít, buď jednoho málem srazí spěchající člověk, nebo ho naopak zdržuje líně pochodující dav. U zácpy u eskalátoru v metru se mě málem zmocňují mdloby.

Podivné existence

O bezdomovcích už řeč byla. V dopravních prostředcích s námi, ale cestují i zdánlivě normální lidé, kterých by si nikdo nevšiml. Tedy až do té chvíle, než začnou vulgárně nadávat, nebo se dožadovat toho, že chtějí napít. Viděl jsem už spoustu videí, třeba Julie z metra je legendární. Musím to zaklepat, že jsem zatím naštěstí s takovým pasažérem necestoval.

Tak, tím jsem se dostal na konec dnešního příspěvku. S jakými nepříjemnostmi se v Praze, nebo jiném městě potýkáte vy? Budu rád, když se podělíte o komentář.