Moji milí,

leden se chýlí ke konci a tak jsem se v dnešním příspěvku rozhodl poohlédnout za tím, co se v uplynulém měsíci přihodilo nejen v mém životě, ale také ve světě.

Do nového roku jsem vstoupil se spoustou cílů a výzev, které hodlám pokořit. Viz můj článek 2017: Plány a cíle. S potěšením musím říci, že se mi daří. tak třeba, jedním z mých cílů je přibírání na váze. Od prosince už mám nahoře téměř pět kilogramů a zatím to jde hezky dál. Zlepšil jsem jídelníček, začal jsem pravidelně jíst a samozřejmě také cvičit.

Daří se mi také na blogu, naposledy jsem měl takto vysokou návštěvnost v červnu roku 2015. Zatím mě neopouští inspirace a mám spoustu nápadů. tak doufám, že to takhle pěkně půjde i nadále.

Jelikož jsem se v tomto roce rozhodl skoncovat se vším, co na mě negativně působí, připadlo mi příhodné, abych začal hledat cestu s pomocí literatury. Kamarádka mi půjčila fajn motivační knihu, která by čtenáři měla pomoci s tím, aby myslel hlavně pozitivně. Knihu mám momentálně rozečtenou a čím více stránek jsem přelouskal, tím více si uvědomuji, že dělám v životě spoustu věcí, které dělat nechci a které mě občas trochu frustrují. Hodlám se těmto problémům postavit čelem, tak jako už jsem to párkrát v životě učinil. Až knihu dočtu, zřejmě pro vás připravím recenzi.

Krom procházek v tom nechutném mrazu, občasného posezení u vína a kávy, jsem neopomněl sledovat aktuální dění. Tématem číslo jedna byla v tomto měsíci inaugurace nového amerického prezidenta. Přiznám se, že jsem Trumpovi fandil, stejně jako našemu prezidentovi při první přímé volbě před lety. Ano, jevil se mi jako poněkud bizarní postavička, ale pořád mi připadal jako menší zlo, než Hillary Clinton.

Jeho vítězství bylo hlavně vítězstvím nad lživými médii, která udělala vše proto, aby ovlivnila veřejné mínění. Četl jsem o tom, jak sázkové kanceláře prodělaly, protože předčasně vydávaly výhry těm, kteří si vsadili na Clinton. Zaujalo mě také, že muzeum Grévin nepočítalo s vítězstvím Trumpa. A tak připravilo voskovou figurínu v bleskovém čase, zatímco socha Clinton byla uložena do skladu.

Také jsem si všiml zajímavého jevu, oponenti prezidenta se dopouštěli násilností a výtržností. Je zajímavé, že ti, kteří se nejvíc ohánějí demokracií neuznávají demokraticky zvoleného prezidenta a protestují a vyzývají k občanskému nepokoji. No, stejně tak tomu bylo už několikrát u nás.

Já osobně jsem zvědavý, co následující léta přinesou. Trump má určitě mnoho chyb, stejně jako náš prezident, ovšem líbí se mi jeho postoj k uprchlické krizi. Stejně jako náš prezident se i on velmi kriticky vyjádřil k Angele Merkel a Evropské Unii a v tomto směru mu fandím. Zajímavé také je, jak se hned evropští lídři, jindy závislí a pokorní směrem k USA, ohrazovali, že Evropa nestojí o rady zvenčí.

Závěrem ještě musím zmínit Madonnu, mojí nejoblíbenější zpěvačku, která u mě v posledních dnech dost klesla a to teď zmiňuji, jako její zarytý fanoušek od dětských let. Nerad bych začal na ní měnit názor, ale to co předvedla po Trumpově inauguraci mi připadalo jako velký přešlap. A nejsem zřejmě sám, soudě podle negativních komentářů, které jí její fanoušci přidávají na facebook. Očekával bych, že zrovna člověk její inteligence bude schopen respektovat demokratickou volbu

A co na aktuální témata říkáte vy?

Hezký večer,


Jáchym