Ahoj,

všechny vás vítám u mého nového příspěvku. Stejně jako v loňském roce jsem se i letos nechal nafotit. Zatímco minulý rok mě nafotil můj známý, student fotografie (podívat se můžete zde), letos jsem fotil s mou kamarádkou a kolegyní Luckou.

Psaní je pro mě způsobem, jak se mohu odreagovat, sebevyjádřit se a podělit se s vámi o mé myšlenky. Stejně tak to má Lucka, akorát jejím způsobem sebevyjádření je právě fotografování. Jelikož Lucka má super fotoaparát a začala se focení intenzivně věnovat, netrvalo dlouho a dohodli jsme se na spolupráci.

Musím říci, že nejdřív to nevypadalo vůbec nadějně. Venku bylo hnusně a já jsem se cítil trochu indisponován rýmou, takže jsem se na focení moc necítil. Naštěstí to dopadlo nad očekávání dobře a fotky se povedly víc, než jsem si vůbec dovedl představit. Zpočátku jsme se museli potýkat nejen s mým nosem, kdy jsem musel věčně posmrkávat, ale také se salvami smíchů. Vždycky když mě někdo fotí jsem rozpačitý a nevím jak se mám tvářit a to i když toto byla už moje několikátá zkušenost.

Po počátečních rozpacích vše dopadlo dobře. S Luckou se spolupracovalo jedna radost, vždycky mi uměla říct kam a jak se postavit a dokázala i z míst, které se mě zdála úplně obyčejná a nezajímavá, vytěžit maximum. Lucka mě zase chválila, že se mnou dobře pracuje, protože jako jeden z mála vím, že se nesmím hrbit a mít skloněnou hlavu. Focení to tedy bylo nenásilné, přirozené a vše probíhalo v přátelském duchu, navíc jsme se dost nasmáli.

Jelikož se fotky povedly, hodlám s mojí kamarádkou spolupracovat i nadále a doufám, že se tak čas od času budu moci podělit o další fotky.

Na Lucčinu tvorbu se můžete podívat pod tímto odkazem.

A nyní se již můžete podívat na fotky.