Všechny vás zdravím, 

V lednu to bylo poprvé, co jsem přivítal nový rok v mém novém domově v hlavním městě. Jelikož jsem měl za sebou poměrně úspěšné - dva roky trvající - období, i do roku 2017 jsem vstupoval poměrně optimisticky naladěný. Tak jako každý rok jsem si nastínil hrubou představu o tom, co chci dokázat, kam to chci dotáhnout a tvrdě jsem pracoval na tom, abych všeho co jsem si vysnil také dosáhl a proměnil to v realitu.

Začátkem roku jsem si užíval klidu, který nastal po Vánocích a začal jsem obrazně řečeno uklízet nepořádek v mém osobním životě. Nejdříve jsem dal konečně sbohem někomu, samozřejmě až poté, co jsem mu dal životní lekci, někomu, kdo se choval jako upír. Tedy vysával mě jak duševně, tak materiálně. 

S vervou sobě vlastní jsem se pustil do budování něčeho nového, z čehož jsem doufal, že se zrodí partnerství, postavené na pevných základech. Bohužel se tak nestalo, protože na něco takového musí být dva a tak to po pár měsících, myslím začátkem května krachlo. 

V dubnu jsem se konečně vypravil na významnější cestu za hranice, totiž do Itálie, kde jsem navštívil Benátky, město, který si člověk snadno zamiluje. V Benátkách jsem zjistil, jak moc se mi zamlouvá způsob života v jižních zemích. Italové, Španělé, Řekové si totiž život opravdu užívají, v podstatě se tamní život odehrává v ulicích měst. Jihoevropané nikam nespěchají, nejsou tolik ve stresu jako my severněji v Evropě. Pravda, podle toho vypadá jejich státní zadlužení. Nicméně, občas bych si to s nimi vyměnil. Ani nevím, kolikrát jsem v poslední době přemýšlel o tom, že bych si chtěl na pár měsíců odpočinout a prostě si jen užívat života.

Nu v tomto roce jsem si našel cestu i blíž ke své rodině a navštěvoval je častěji, než obvykle. Když už jsem u toho utužování vztahů, přivítal jsem tady mou dobrou kamarádku, která žije dlouhodobě ve Švýcarsku a kamaráda Francouze, kterého jsem poznal minulý rok. Sladkou tečkou na závěr bylo, že jsem se zase začal pořádně vídat s mou nejlepší kamarádkou. 

Zhruba od května jsem se zaměřil na sebe, mnohem víc, než kdy před tím. Díky tomu se mi podařilo skoncovat s některými zlozvyky, o čemž jsem také psal článek. K dnešnímu dni mohu říci, že se mi podařilo přestat kouřit. Neříkám, že si někdy na diskotéce nezapálím s kamarádkou, ale zbavil jsem se závislosti jako takové a už od srpna neutrácím obrovské peníze za krabičku cigaret denně. 

Vůbec poprvé v životě se mi také začalo dařit v boji s mou podváhou a k dnešnímu dni se mi podařilo přibrat skoro deset kilogramů a jsem tak pořád blíž a blíž své vysněné a ideální váze. Díky tomu jsem se začal po psychické a fyzické stránce cítit mnohem lépe. 

V srpnu jsem oslavil čtvrtstoletí po bohu mých nejbližších přátel a posléze pak i s rodinou. Léto jsem si vůbec užil, ať už jsem jej trávil v Teplicích u rodiny, nebo v pražské zoo, na Petříně, Náplavce, v centru. Naproti tomu, když přišel podzim, přešel jsem do jakési fáze útlumu. Brzy jsem zjistil, že nejraději trávím čas doma a nikam se mi nechce. Jenomže, domnívám se, že to tak mám na podzim a v zimě vždycky a myslím, že nejsem jediný. Jsem zkrátka letní dítě.

No, jak se tak blíží konec roku, už si v hlavě načrtávám, kam chci, aby se můj život ubíral dál. Momentálně jsem až na pár věcí spokojený, nicméně jsem rozhodnutý věci se kterými spokojený nejsem změnit. Ale o tom už bude pravděpodobně povídání o cílech a plánech pro příští rok.

Pokud jste vyprávění o mém roce 2017 přežili, budu rád, když se podělíte o komentář, jak se v tomto roce dařilo vám. 

Všem přeji krásný den. :)