Moji milí,
letos jsem si konečně našel čas a věnoval jsem se tomu, co mám rád. Totiž cestování po významných památkách naší země a jako milovník historie jsem si přišel opravdu na své. Jak už jsem referoval, mám pro vás díky tomu sérii článků o těchto výletech. Vyprávění otevírám tímto článkem o Karlštejnu. Následně se můžete těšit na Červenou Lhotu, Pražský hrad, Točník, Žebrák, Křivoklát. V září se chystám ještě na další výlety a tak věřím, že článků bude ve finále ještě více.
Na Karlštejn jsme se vypravili spolu s mými přáteli původně v sobotu 21.8.2018. Mysleli jsme si, že cestování to bude hladké, jelikož Karlštejn je od Prahy kousek. Jenomže nebylo. Už na hlavním nádraží, na svém odjezdu, byl vlak zpožděný. Nastoupili jsme tedy a vyrazili. Na každé zastávce v Praze nabíral vlak další a další zpoždění. Dráhy nás samozřejmě nechaly dojet až na poslední zastávku v Praze, pro nás zhýčkané tedy na konec světa, když tu nám náhle bylo oznámeno, že dál se nepojede. Na trati totiž někdo skočil pod vlak a bylo po výletě.
Nezbylo nám, než si vystoupit a zajít si na pokladnu, abychom si nechali vrátit peníze za lístky. Tam už byla pěkná fronta cestujících a někteří samozřejmě nepopřeli to nejhorší z české povahy a začali řvát na nebohou paní na pokladně, která ještě sama neměla páru o tom co se děje, aby okamžitě zajistila náhradní vlak. I kdyby paní měla nějaké nadpřirozené schopnosti a náhradní vlak by bývala schopná zajistit, zajímalo by mě, jak by onen vlak cestoval přes místo nehody, asi by se musel zázračně vznést. Zakroutili jsme tedy hloupostí některých jedinců, politovali paní a vyšli ven, abychom nastoupili cestu zpět.
Byla to zastávka Praha-Radotín, fakt konec světa, protože autobusy do centra odtud jezdily jednou za půl hodiny. Samosebou, že nám autobus ujel před nosem. A tak jsme si počkali dalších půl hodiny a vyrazili jsme totálně přeplněným autobusem zpět. Domů se nám nechtělo, jinam už nemělo cenu jezdit, tak jsme zašli na oběd a poté na Střelecký ostrov. Bylo nám líto, že z výletu sešlo a umanuli jsme si, že druhý den to zkusíme zase.
Konečně, v neděli 22.4.2018 se nám podařilo úspěšně dopravit do Karlštejna. Cesta tentokrát proběhla celkem hladce, vedle sedělo dítě, co celou cestu jedlo rohlík a každé sousto doplnilo výlevem "mňam, mňam." Vlastně jedinou narušitelkou poklidné jízdy byla neurvalá stará paní. Kamarád měl na sedačce vedle sebe položený batoh a stativ od kamery. Paní, aniž by se zeptala nám věci ze sedačky skoro vyhodila, neberouc ohledy, že třeba místo mohlo být obsazené.
Po výstupu jsme pěšky dorazili k mostu přes Berounku, kde jsme obdivovali řeku a krásnou přírodu okolo. Pak už následoval výšlap na hrad. Na nádvoří jsme si zašli koupit lístky. Ze dvou, nebo tří okének, bylo samozřejmě otevřeno jenom jedno pokladní. Před námi byla jen jedna paní a tak jsme si mysleli, že nebudeme čekat dlouho. Samozřejmě k naší smůle, byla to nějaká španělská učitelka a kupovala asi 50 lístků pro dvě skupiny studentů s tím, že každá skupina potřebovala výklad v jiném jazyce. Než se s paní pokladní domluvil, uběhlo asi 15 minut. Konečně jsme zakoupili kýžené lístky a než jsme nastoupili prohlídku, prohlíželi jsme si nádvoří.
K prohlídce jsme si zvolili císařský palác. Paní průvodkyně byla do výkladu zapálená a musím uznat, že její vědomosti byly velmi rozsáhlé. Dokonce byla dost vtipná a hlavním tématem prohlídky bylo středověké wc. Prázdné interiéry paní průvodkyně zdůvodnila tím, že ve středověku prý moc nábytku nebylo. No to nebylo, ale místnosti prázdné určitě nebyly. Prohlídka byla pěkná, jen ji občas rušily malé děti, pro které byla samozřejmě nezáživná a tak si čas zkracovaly lezením do krbů. Občas také, nějaký nadšený turista nezapomněl strkat ruku s foťákem za provaz dělící prostor, na což se hned rozezvučel hlasitý alarm.
V patách nám stále byla následující prohlídka, kde již další průvodce netrpělivě lomcoval za kliku. Ke konci prohlídky jsme už měli opravdu hlad a tak se naše myšlenky stále více obracely k vytouženému jídlu. Hned jsme tedy vyrazili na jídlo. Musím říci, že pod hradem je opravdu množství restaurací a díky tomu nejsou přeplněné, navíc se dá najíst opravdu za rozumnou cenu, což mě i překvapilo. Výbornou svíčkovou s domácími knedlíky jsem si dal asi za 120,- Kč, což byla oproti Praze super cena.
Po návštěvě hradu jsme se chtěli vypravit ještě na Velkou Ameriku. Představa několikakilometrové vzdálenosti tam a zase zpátky s plnými žaludky nás však odradila a tak jsme pokorně vyrazili na vlak. Zpáteční cesta už ubíhala o poznání rychleji. Při vystupování jsem se chtěl rukou opřít o opěradlo, namísto opěradla jsem však rukou plácl nějakého dědu přímo na pleš a ozvalo se podrážděné mlasknutí.
Návštěvu hradu určitě všem doporučuji, jelikož se jedná o jeden z nejkrásnějších a nejzachovalejších hradů. Navíc je pevnost, původně zbudovaná na ochranu říšských korunovačních klenotů, zasazena do opravdu krásného okolí a pro vytrvalce a milovníky přírody se nedaleko nachází i lom Velká Amerika. Nyní se s vámi již podělím o fotografie a příště bude následovat Pražský hrad. A co vy, navštívili jste Karlštejn a jak se vám tam líbilo?
letos jsem si konečně našel čas a věnoval jsem se tomu, co mám rád. Totiž cestování po významných památkách naší země a jako milovník historie jsem si přišel opravdu na své. Jak už jsem referoval, mám pro vás díky tomu sérii článků o těchto výletech. Vyprávění otevírám tímto článkem o Karlštejnu. Následně se můžete těšit na Červenou Lhotu, Pražský hrad, Točník, Žebrák, Křivoklát. V září se chystám ještě na další výlety a tak věřím, že článků bude ve finále ještě více.
Na Karlštejn jsme se vypravili spolu s mými přáteli původně v sobotu 21.8.2018. Mysleli jsme si, že cestování to bude hladké, jelikož Karlštejn je od Prahy kousek. Jenomže nebylo. Už na hlavním nádraží, na svém odjezdu, byl vlak zpožděný. Nastoupili jsme tedy a vyrazili. Na každé zastávce v Praze nabíral vlak další a další zpoždění. Dráhy nás samozřejmě nechaly dojet až na poslední zastávku v Praze, pro nás zhýčkané tedy na konec světa, když tu nám náhle bylo oznámeno, že dál se nepojede. Na trati totiž někdo skočil pod vlak a bylo po výletě.
Nezbylo nám, než si vystoupit a zajít si na pokladnu, abychom si nechali vrátit peníze za lístky. Tam už byla pěkná fronta cestujících a někteří samozřejmě nepopřeli to nejhorší z české povahy a začali řvát na nebohou paní na pokladně, která ještě sama neměla páru o tom co se děje, aby okamžitě zajistila náhradní vlak. I kdyby paní měla nějaké nadpřirozené schopnosti a náhradní vlak by bývala schopná zajistit, zajímalo by mě, jak by onen vlak cestoval přes místo nehody, asi by se musel zázračně vznést. Zakroutili jsme tedy hloupostí některých jedinců, politovali paní a vyšli ven, abychom nastoupili cestu zpět.
Byla to zastávka Praha-Radotín, fakt konec světa, protože autobusy do centra odtud jezdily jednou za půl hodiny. Samosebou, že nám autobus ujel před nosem. A tak jsme si počkali dalších půl hodiny a vyrazili jsme totálně přeplněným autobusem zpět. Domů se nám nechtělo, jinam už nemělo cenu jezdit, tak jsme zašli na oběd a poté na Střelecký ostrov. Bylo nám líto, že z výletu sešlo a umanuli jsme si, že druhý den to zkusíme zase.
Konečně, v neděli 22.4.2018 se nám podařilo úspěšně dopravit do Karlštejna. Cesta tentokrát proběhla celkem hladce, vedle sedělo dítě, co celou cestu jedlo rohlík a každé sousto doplnilo výlevem "mňam, mňam." Vlastně jedinou narušitelkou poklidné jízdy byla neurvalá stará paní. Kamarád měl na sedačce vedle sebe položený batoh a stativ od kamery. Paní, aniž by se zeptala nám věci ze sedačky skoro vyhodila, neberouc ohledy, že třeba místo mohlo být obsazené.
Po výstupu jsme pěšky dorazili k mostu přes Berounku, kde jsme obdivovali řeku a krásnou přírodu okolo. Pak už následoval výšlap na hrad. Na nádvoří jsme si zašli koupit lístky. Ze dvou, nebo tří okének, bylo samozřejmě otevřeno jenom jedno pokladní. Před námi byla jen jedna paní a tak jsme si mysleli, že nebudeme čekat dlouho. Samozřejmě k naší smůle, byla to nějaká španělská učitelka a kupovala asi 50 lístků pro dvě skupiny studentů s tím, že každá skupina potřebovala výklad v jiném jazyce. Než se s paní pokladní domluvil, uběhlo asi 15 minut. Konečně jsme zakoupili kýžené lístky a než jsme nastoupili prohlídku, prohlíželi jsme si nádvoří.
K prohlídce jsme si zvolili císařský palác. Paní průvodkyně byla do výkladu zapálená a musím uznat, že její vědomosti byly velmi rozsáhlé. Dokonce byla dost vtipná a hlavním tématem prohlídky bylo středověké wc. Prázdné interiéry paní průvodkyně zdůvodnila tím, že ve středověku prý moc nábytku nebylo. No to nebylo, ale místnosti prázdné určitě nebyly. Prohlídka byla pěkná, jen ji občas rušily malé děti, pro které byla samozřejmě nezáživná a tak si čas zkracovaly lezením do krbů. Občas také, nějaký nadšený turista nezapomněl strkat ruku s foťákem za provaz dělící prostor, na což se hned rozezvučel hlasitý alarm.
V patách nám stále byla následující prohlídka, kde již další průvodce netrpělivě lomcoval za kliku. Ke konci prohlídky jsme už měli opravdu hlad a tak se naše myšlenky stále více obracely k vytouženému jídlu. Hned jsme tedy vyrazili na jídlo. Musím říci, že pod hradem je opravdu množství restaurací a díky tomu nejsou přeplněné, navíc se dá najíst opravdu za rozumnou cenu, což mě i překvapilo. Výbornou svíčkovou s domácími knedlíky jsem si dal asi za 120,- Kč, což byla oproti Praze super cena.
Po návštěvě hradu jsme se chtěli vypravit ještě na Velkou Ameriku. Představa několikakilometrové vzdálenosti tam a zase zpátky s plnými žaludky nás však odradila a tak jsme pokorně vyrazili na vlak. Zpáteční cesta už ubíhala o poznání rychleji. Při vystupování jsem se chtěl rukou opřít o opěradlo, namísto opěradla jsem však rukou plácl nějakého dědu přímo na pleš a ozvalo se podrážděné mlasknutí.
Návštěvu hradu určitě všem doporučuji, jelikož se jedná o jeden z nejkrásnějších a nejzachovalejších hradů. Navíc je pevnost, původně zbudovaná na ochranu říšských korunovačních klenotů, zasazena do opravdu krásného okolí a pro vytrvalce a milovníky přírody se nedaleko nachází i lom Velká Amerika. Nyní se s vámi již podělím o fotografie a příště bude následovat Pražský hrad. A co vy, navštívili jste Karlštejn a jak se vám tam líbilo?
