Moji milí,
pokračuji v sérii článků o hradech a zámcích, které jsem letos navštívil. Dnes se s vámi podělím o vyprávění, kterak jsem navštívil Červenou Lhotu.
Na tento zámek, kde se natáčelo množství filmů a který je obecně velmi znám, jsem se dostal vlastně náhodou. Na vánoční akci v loňském roce jsem vyhrál v tombole vstupenku a to nejenom pro mě, ale rovnou pro čtyři osoby. A tak jsem se domluvil s kolegy a přáteli z práce a na jaře jsme na Červenou Lhotu zamířili.
Cesta příjemně odsýpala, protože jsme na zámek cestovali autem. Dorazili jsme poměrně brzy dopoledne a tak jsme se vydali rovnou na prohlídku. Musím říci, že okolí zámku je opravdu malebné a o romantickou atmosféru zde není nouze. Zamířili jsme tedy na prohlídku historických interiérů. Interiéry jsou plně vybavené, na rozdíl od jiných zámků zde však nevládne kýč a přeplácanost, protože zámek je zařízený spíše ve stylu bytu z počátku dvacátého století. Interiéry jsou také poměrně tmavé.
Prohlídka byla svým způsobem vtipná. Na zámku totiž musíte chodit v papučích, které si nazujete na boty. Tyto papuče jsou doslova obří a tak nemůžete dělat normální kroky, ale místo toho se šouráte a připomínáte tučňáky. Nejvtipnější byl samozřejmě výšlap do schodů. Naštěstí se celá prohlídka odehrává v prvním patře a tak je většinou třeba vyšlápnout jen tři schody. Z prohlídek, které jsem tento rok absolvoval mám také jeden zvláštní poznatek. Snad ani na jedné z nich nesměl chybět mohutný postarší pán, který výklad doprovázel rádoby vtipnými komentáři, kterým se smál jen on sám, ostatní nevěřícně zírali a jeho paní se asi jen tiše styděla.
Po prohlídce nám už vyhládlo a tak jsme se šli věnovat mé oblíbené činnosti, totiž stravování. Má dobrá slovenská kamarádka říká, že v tomto nezapřu českou povahu, jelikož před každým výletem se zajímám, kde se najím a co si dám. Tady musím mít menší výtku, na rozdíl od Karlštejna, kde je ulice doslova lemována restauracemi, u zdejšího zámku je jedna restaurace a pár stánků. Nu a tato restaurace mě zklamala, ceny byly vyšší, to by se dalo pochopit. V turistických lokalitách se vždy rejžuje a restaurace měla jistý punc luxusu. Ovšem výběr jídel už tak slavný nebyl, vybrat si bylo možné snad jen ze čtyř jídel a česká klasika úplně chyběla. Měl jsem tedy jakousi rýži s nějakou smetanovou omáčkou. Jídlo bylo dobré, porce však malá. Takže jsem se moc nenajedl.
Po obědě jsme vyrazili na procházku okolo zámeckého rybníka. Procházka to byla pěkná, akorát bylo třeba zdolat menší skálu, docela jsme obdivovali cyklisty, co museli do skály táhnout kola a ještě dávat pozor, aby si nepřivodili úraz. Po procházce jsme využili další zdejší atrakci a tou je plavba po zámeckém rybníčku na loďkách.
Musím říct, že to byl docela adrenalinový zážitek. Můj táta se mi smál, že považuji za adrenalin plavbu na loďce. S kamarádkou jsme seděli na zádi člunu a ze všech sil jsme se soustředili na to, abychom udrželi rovnováhu, zatímco její manžel a náš kolega a kamarád z práce se střídali u veslování. Když se dohodli uprostřed rybníčka, že se vystřídají, tak jsme se viděli na půl ve vodě, protože při výměně pozic se loďka nebezpečně zakymácela a my jsme se křečovitě ze všech sil drželi. Kamarád navíc vesloval asi poprvé v životě, protože to s námi málem napálil do skály, na které zámek stojí.
Po půl hodině jsme si konečně oddechli, když jsme se ocitli znovu na pevné zemi. Tam jsme taky potkali další posádku, kterou tvořili manželský pár a jejich pes. Na rybníčku jim chudák pes spadl do vody a pán, instinktivně skočil za ním, aby jej zachránil. Byl tedy promočený skrz na skrz a my jsme mu to rozhodně nezáviděli, ačkoliv bylo krásně, myslím, že byl duben.
Na závěr si můžete prohlédnout fotky, které jsem na Lhotě pořídil. V interiérech se bohužel fotit nesmělo, nicméně krásy exteriéru to bohatě vynahradily. Pro dnešek se s vámi loučím a příště vás vezmu na hrady Žebrák a Točník.
pokračuji v sérii článků o hradech a zámcích, které jsem letos navštívil. Dnes se s vámi podělím o vyprávění, kterak jsem navštívil Červenou Lhotu.
Na tento zámek, kde se natáčelo množství filmů a který je obecně velmi znám, jsem se dostal vlastně náhodou. Na vánoční akci v loňském roce jsem vyhrál v tombole vstupenku a to nejenom pro mě, ale rovnou pro čtyři osoby. A tak jsem se domluvil s kolegy a přáteli z práce a na jaře jsme na Červenou Lhotu zamířili.
Cesta příjemně odsýpala, protože jsme na zámek cestovali autem. Dorazili jsme poměrně brzy dopoledne a tak jsme se vydali rovnou na prohlídku. Musím říci, že okolí zámku je opravdu malebné a o romantickou atmosféru zde není nouze. Zamířili jsme tedy na prohlídku historických interiérů. Interiéry jsou plně vybavené, na rozdíl od jiných zámků zde však nevládne kýč a přeplácanost, protože zámek je zařízený spíše ve stylu bytu z počátku dvacátého století. Interiéry jsou také poměrně tmavé.
Prohlídka byla svým způsobem vtipná. Na zámku totiž musíte chodit v papučích, které si nazujete na boty. Tyto papuče jsou doslova obří a tak nemůžete dělat normální kroky, ale místo toho se šouráte a připomínáte tučňáky. Nejvtipnější byl samozřejmě výšlap do schodů. Naštěstí se celá prohlídka odehrává v prvním patře a tak je většinou třeba vyšlápnout jen tři schody. Z prohlídek, které jsem tento rok absolvoval mám také jeden zvláštní poznatek. Snad ani na jedné z nich nesměl chybět mohutný postarší pán, který výklad doprovázel rádoby vtipnými komentáři, kterým se smál jen on sám, ostatní nevěřícně zírali a jeho paní se asi jen tiše styděla.
Po prohlídce nám už vyhládlo a tak jsme se šli věnovat mé oblíbené činnosti, totiž stravování. Má dobrá slovenská kamarádka říká, že v tomto nezapřu českou povahu, jelikož před každým výletem se zajímám, kde se najím a co si dám. Tady musím mít menší výtku, na rozdíl od Karlštejna, kde je ulice doslova lemována restauracemi, u zdejšího zámku je jedna restaurace a pár stánků. Nu a tato restaurace mě zklamala, ceny byly vyšší, to by se dalo pochopit. V turistických lokalitách se vždy rejžuje a restaurace měla jistý punc luxusu. Ovšem výběr jídel už tak slavný nebyl, vybrat si bylo možné snad jen ze čtyř jídel a česká klasika úplně chyběla. Měl jsem tedy jakousi rýži s nějakou smetanovou omáčkou. Jídlo bylo dobré, porce však malá. Takže jsem se moc nenajedl.
Po obědě jsme vyrazili na procházku okolo zámeckého rybníka. Procházka to byla pěkná, akorát bylo třeba zdolat menší skálu, docela jsme obdivovali cyklisty, co museli do skály táhnout kola a ještě dávat pozor, aby si nepřivodili úraz. Po procházce jsme využili další zdejší atrakci a tou je plavba po zámeckém rybníčku na loďkách.
Musím říct, že to byl docela adrenalinový zážitek. Můj táta se mi smál, že považuji za adrenalin plavbu na loďce. S kamarádkou jsme seděli na zádi člunu a ze všech sil jsme se soustředili na to, abychom udrželi rovnováhu, zatímco její manžel a náš kolega a kamarád z práce se střídali u veslování. Když se dohodli uprostřed rybníčka, že se vystřídají, tak jsme se viděli na půl ve vodě, protože při výměně pozic se loďka nebezpečně zakymácela a my jsme se křečovitě ze všech sil drželi. Kamarád navíc vesloval asi poprvé v životě, protože to s námi málem napálil do skály, na které zámek stojí.
Po půl hodině jsme si konečně oddechli, když jsme se ocitli znovu na pevné zemi. Tam jsme taky potkali další posádku, kterou tvořili manželský pár a jejich pes. Na rybníčku jim chudák pes spadl do vody a pán, instinktivně skočil za ním, aby jej zachránil. Byl tedy promočený skrz na skrz a my jsme mu to rozhodně nezáviděli, ačkoliv bylo krásně, myslím, že byl duben.
Na závěr si můžete prohlédnout fotky, které jsem na Lhotě pořídil. V interiérech se bohužel fotit nesmělo, nicméně krásy exteriéru to bohatě vynahradily. Pro dnešek se s vámi loučím a příště vás vezmu na hrady Žebrák a Točník.
