Milí moji,

vítám vás u prvního článku v tomto roce, který bude jak balancováním nad uplynulým rokem, stejně tak jako jeho rekapitulací, tak i nastíněním mých plánů v roce novém.

Rok 2019 byl pro mě jeden z nejbohatších, co se zážitků týče a zároveň jeden z nejnáročnějších. Hned v lednu jsem se pustil s odhodláním do cvičení a plavání s tím, že přiberu nějaké to kilo navíc. Co vám budu povídat, v tomto směru jsem absolutně selhal. Cvičení mě nikdy příliš nebavilo a vždy jsem se do něj nutil. Podzimní období pro mě bylo navíc značně náročné a tak jsem spíše na váze ještě shodil.

Bylo to jarní období, které mi přineslo mnoho šťastných okamžiků. V březnu se nám rozrostla rodina a narodil se můj další úžasný synovec. Také jsem hojně cestoval po hradech a zámcích a navštívil jsem Březnici, Dobříš, vypravil jsem se na Říp a podíval se poprvé v životě do Liberce, který mě krom hezké radnice a vodní nádrže moc nezaujal. V březnu také oslavil tento blog své čtvrté narozeniny, přijde mi to až neuvěřitelné, jak ten čas letí.

V květnu jsme se s kamarádkou vypravili do Budapešti. Hlavní město Maďarska mě svými krásami naprosto uchvátilo a strávili jsme zde s kamarádkou dva krásné dny, kdy jsme toho nachodili mnohem více, než obvykle. V Budapešti jsem si také užil první opravdu teplé dny v roce a opálil se zde.

V květnu jsem navštívil Budapešť

S velkým očekáváním jsem vyhlížel léto, protože to je období, které miluji úplně nejvíc. Bohužel nevím, jak vy, ale já jsem měl z uplynulého roku takový pocit, že počasí se celkově moc nevydařilo a bylo značně nevyzpytatelné. A tak třeba, když jsem v červenci navštívil koncert Eda Sheerana, byla nám tam pěkná zima.

V létě jsem oslavil také své dvacáté sedmé narozeniny a to jak v kruhu rodinném, tak i s přáteli. Narozeniny jsem oslavil trochu později a to na krásné chatě u Berouna. Zároveň jsem se vypravil na výlet na hrady Točník a Žebrák, které jsem navštívil i v roce 2018. Bylo tedy velmi příjemné, že prohlídka Točníku v loňském roce byla obohacena o nově otevřené patro a také o vystoupení sokolníka.

V červnu jsme nafotili sérii fotek.

Léto jsem jinak trávil častými procházkami a vyhledával jsem spíše klid. K nalezení jsem tak byl většinou na Divoké Šárce, nebo na Petříně. Nevím čím to je, možná přibývajícím věkem, možná únavou z přelidněného hlavního města, ale o diskotéky a bary jsem už dávno ztratil zájem.

V září jsem stihl svatbu mé sestry a byla to svatba opravdu adrenalinová. Neboť jsme při cestě na městský úřad nabourali a ze tří aut, která se ťukla jsem samozřejmě seděl v tom prostředním. Nicméně svatbu jsme si užili a měli ji v krásném golfovém resortu u Nového Boru. Pak už jsem se vypravil na vytouženou dovolenou a to do Itálie, kde jsem strávil den ve Florencii a několik dní v Římě. Jako nadšenec a milovník historie, který se zajímá především o starověk a středověk jsem si tak přišel na své. Itálii jsem si opravdu zamiloval a byla to již třetí v pořadí má třetí návštěva této jižní země.

V Itálii jsem si navíc užil další záchvěv léta, jelikož bylo po celou dobu krásných 27 stupňů a zpět do Česka jsem se vrátil zase hezky opálený. Pak přišla tvrdá realita, podzim a následovalo náročnější období. V práci toho bylo před Vánoci opravdu hodně a domů jsem se vracel většinou značně unavený, přesto byly i světlejší momenty, na podzim jsme oslavili kulatiny mého táty a dědy.

V září jsem navštívil Florencii a Řím

Po návratu z dovolené a vzhledem k podzimnímu počasí jsem také začal preferovat klid a projevila se má introvertnější stránka. Začal jsem trávit více času doma, začal jsem intenzivně číst. Znovu jsem si přečetl celou sérii Harryho Pottera a vybavil si tak krásné okamžiky z dětství. Dále jsem se pustil do Písně ledu a ohně, pro ty co nečtou se jedná o knižní předlohu Hry o trůny. A k Vánocům jsem dostal kompletní ságu o Zaklínačovi.

Začal jsem se intenzivně také věnovat mému největšímu koníčku a to historii, pustil jsem se do práce na některých článcích na wikipedii, nakoupil řadu nových knih o historii a zvlášť těžko sehnatelné úlovky z antikvariátu mi udělaly velkou radost. Konečně jsem se vrátil také ke knize, kterou jsem začal psát v roce 2014 a díky které vlastně vznikl tento blog.

Úspěšně jsem přežil prosinec, kdy jsem měl pocit, že se naprosto všichni v Praze zbláznili. Nevím jak vy, ale já opravdu uznávám původní myšlenku Vánoc, jakožto svátků klidu a míru, kdy strávím čas s nejbližšími. Bohužel to co předvedla většina lidí v předvánočním období bylo naprosto šílené a ten čas mi připomínal spíš blížící se apokalypsu. Naštěstí samotné Vánoce už byly krásné a naprosto super a strávil jsem je s rodinou i přáteli. Na konec roku jsem se vrátil zpět do Prahy a nový rok jsem přivítal společně s přáteli během poklidného domácího večírku.

A nyní jsem vstoupil do nového roku, zase o něco starší a pevně doufám, že i moudřejší. Co vlastně očekávám od tohoto roku? Letos bych se rád v životě posunul zase o kus dál. Mám určitě v plánu pokračovat v práci na své knize. Chci si zkusit podat přihlášku k dálkovému studiu vysoké školy, obor jsem si vybral historii. Budu pokračovat i v psaní tohoto blogu a občas se s vámi podělím o nějaký ten zážitek. Chtěl bych také dotáhnout a zveřejnit cestovatelské články z minulého roku. No a konečně, zase plánuji jak výlety po Čechách, tak větší cesty do zahraničí. Zase mě láká ta Itálie, letos bych se chtěl vypravit do Itálie.

Doufám tedy, že i vy máte plány na tento rok a přeji vám, aby vám to vyšlo.


Krásný nový rok a brzy na shledanou u nového článku! :)


Jáchym