Milí přátelé,
vítám vás u dalšího článku u mě na blogu. Dnešní článek sice bude zase zaměřený na cestování, ovšem nebudu vám vyprávět o památkách, nýbrž o všedním životě v Itálii. Samozřejmě jsem v Itálii dlouhodobě nežil a tak se tímto nepasuji do role odborníka na Itálii. Nicméně tento jižní evropský stát jsem už několikrát navštívil a tak vám přináším pár mých osobních postřehů. A jelikož jsem občas i malý rýpal, dovolím si i menší srovnání s námi Čechy. Slibuji, že se pokusím být tak objektivní, jak jen to jde.
Itálie je opravdu překrásná země, plná úžasných míst a zajímavých lidí. Nicméně čím víc na jih jedete, tak tím narazíte na čím dál větší nepořádek. Co, nepořádek? Ne, přímo bordel. Vždycky jsem si myslel, jak jsou ulice českých měst neudržovaná a špinavá. Když jsem však porovnal nepořádek v Itálii s tím českým, tak jsem musel přehodnotit názor. Protože oproti Itálii dovedeme opravdu udržovat jisté zdání pořádku a česká města jsou opravdu čistější. Je sice chvályhodné, že Italové vydávají jednu vyhlášku proti turistům za druhou a chrání své památky, kdy se nesmí posedávat na schodech a svačit. Avšak v tom případě by se měli Italové zaměřit také na to, aby v jejich městech byl dostatek laviček a odpadkových košů. Protože, ty tuny odpadků co jsem viděl na italských parkovištích přímo ve městě mě opravdu překvapily.
Nutno podotknout, že i v dodržování pravidel a zákonů jsme o něco poctivější než Italové. V Itálii sice, podobně jako v Čechách, platí na veřejných místech (nádraží apod.) zákaz kouření, nicméně nikdo si s tímto zákazem hlavu moc neláme a Italové si klidně zapálí přímo v nádražní hale pod nápisem zákazu kouření. U nás v Čechách jsem se nesetkal s tím, že by si lidé jen tak dovolili zapálit si v metru, či v nádražní hale. Dokonce i přímo uprostřed Kolosea se nachází popelníky a můžete si zde zakouřit.
V Itálii se také daří pouličnímu prodeji. Sotva začne pršet, vyběhnou do ulic lidé, kteří rozhodně původem nepochází z Evropy a začnou vám nabízet k prodeji nekvalitní deštníky. Jakmile je horko, vyběhnou tito pouliční prodejci zase s chlazenými vodami. K prodeji je zkrátka vše. Ovšem přímo v italských uličkách zacházejí tito "obchodníci" ještě dál a přímo na chodníku si rozbalí prostěradlo a vyloží fejkové drahé kabelky a podobně.
Teď už, ale přejdu k těm pozitivnějším věcem. V Itálii se většina lidí vážně opravdu pěkně obléká. Však také, Itálie je země módy a její obyvatelé mají opravdu vkus. Samozřejmě, i zde se najdou výjimky, ale v oblékání jsou Italové opravdu, ale opravdu daleko před námi. V Římě mě bavilo sledovat spolucestující v metru, protože se opravdu pěkně oblékali a bylo jedno o jakou věkovou kategorii se jednalo. I italské důchodkyně si velmi zakládají na svém vzhledu a módně a vkusně se oblékají. Italové se také nebojí odvážných kombinací, šperků (i v případě mužů) a barev. Naproti tomu, jakmile člověk cestuje pražským metrem, většinou ho, co se týče oblékání nic nezaujme.
Jak je známo, Italové jsou poměrně hluční a žijí především v ulicích. Aby také ne, když v Itálii po většinu času panuje teplé počasí. Italové si také umí odpočinout a jejich siesty jsou světoznámé. Samozřejmě je to pak znát na jejich ekonomice, nicméně italský způsob života by mi asi vyhovoval více. U nás doma mám pocit, že stále žijeme ve stresu, shonu a neumíme se uvolnit. Nedej bože, aby nám ujelo metro, když za minutu jede další.
Nicméně na druhou stranu to má i své nevýhody. Kolikrát vejdete do obchodu, který má dokořán otevřené dveře, ale na pracovní dobu se moc nehraje a obsluha vás vyžene s tím, že mají zavřeno. Pamatuji se také, jak jsem vešel v Itálii do restaurace, kde měli v menu hlavně pizzu a od obsluhy jsem se dozvěděl, že pizzu nemají.
Ovšem když narazíte na malé rodinné bistro, Italové si vás opravdu považují a výborně se o vás starají, jsou hovorní, milí a usměvaví. To mi u obsluhy v Čechách často chybí. Také si pamatuji, že hned za hranicemi Německa v Čechách nás přivítala kyselá obsluha a tak jsme vtipkovali, že už je znát, že jsme doma.
Italové na rozdíl od nás preferují také malou a silnou kávu. Cappuccino se po poledni nepije a když řeknete, že chcete jen latté, tak myslím dostanete jenom mléko. Ananas na italskou pizzu nepatří a mezi námi, pro mě je ananas na pizze tedy něco nepředstavitelného. V Itálii také funguje dvojí typ cen. Káva u baru je levnější, než káva u stolu, když se necháte obsloužit.
A co vy? Jaké máte vzpomínky na Itálii, pokud jste ji navštívili? Neváhejte se podělit do komentářů.
