Milí přátelé,

dlouho jsem odolával tomu, abych se vyjadřoval k aktuálním událostem, neboť se to na nás momentálně valí ze všech stran. Změnil jsem, ale názor. Poslední týdny jsou pro nás všechny jistě náročné, neboť aktuální okolo koronaviru nás připravila o mnohé věci, které máme rádi. Sám jsem začal propadat pochmurné náladě, neboť ať chceme nebo ne, současná situace už je taková, že ovlivňuje nás všechny. I proto jsem se dnes rozhodl napsat tento článek. Ve svém zamyšlení se zaměřím především na Česko.

Epidemie tu vždy byly a zřejmě budou. Ve starověku tu byly epidemie neštovic, ve středověku pak epidemie moru a tak dále. Co však odkryla současná epidemie? Z mého pohledu a v první řadě především absolutní nezodpovědnost a sobeckost některých lidí, kteří mysleli jenom na sebe, když si museli dopřát dovolenou na lyžích v Itálii i přes důrazné doporučení vlády a odborníků, aby tam nejezdili. K těmto lidem cítím opravdu zlost. Samozřejmě, že by se k nám nákaza zřejmě časem rozšířila, ale člověka opravdu zlobí vědomí, že podle potvrzených případů za šíření nákazy u nás nemohou prioritně cizinci, ale naši spoluobčané. To už nemluvím o drzosti těchto občanů, kteří ještě dávali novinářům rozhovory plné velkohubých prohlášení o tom, jak jsou mladí, jak mají imunitu a jak jim nic nehrozí. Ale, že pak nakazí třeba starší příbuzné, nebo lidi venku, to jim bylo asi úplně jedno.

Samozřejmě pak někteří z nich prchali z Itálie o pár hodin dříve, aby se vyhnuli karanténě, nebo někteří lékařům nyní tají, že byli v postižených oblastech. A tak dále a tak dále. Lidská hloupost a nezodpovědnost zřejmě opravdu nemá hranic. Ovšem nemá smysl plakat nad rozlitým mlékem, už se stalo.

Dále jsem si uvědomil a myslím, že v tom nejsem sám, jak příliš jsme závislí na našich civilizačních výdobytcích, na nepřeberných možnostech, které máme a kterých si mnohdy ani nevážíme. Člověk si to uvědomí až ve chvíli, kdy o tyto možnosti přijde.

Můj rok 2020 začal úžasně, měl jsem tolika plánů, díky aktuální krizi a opatřením jsem vlastně přišel v podstatě o vše. Samozřejmě, hned, jak krize vypukla a rozšířila se do Evropy, tak jsem se vzdal toho, že bych letos cestoval za hranice. Cítím totiž zodpovědnost nejen za sebe, ale také za své blízké i všechny cizí lidi se kterými přijdu do styku a jelikož žiji v Praze, není jich rozhodně málo. Záhy jsem přišel, samozřejmě spolu s vámi všemi o možnost zajít si do kina, na kávu, do divadla, na hrad, na zámek, fitko, bazén, prostě o veškerý společenský život. Dnes byly zavřeny restaurace, no já ve všední dny chodil na meníčka, nejsem žádný kuchař. Takže se asi teď budu stravovat trochu hůře, než obvykle. V zaměstnání je všem, kdo jej můžou čerpat doporučován home office. Takže jsem v podstatě zavřený doma. Je nás více, ale myslím si, že když člověk bydlí úplně sám, tak to má o něco horší. Zároveň si momentálně netroufám vyjet třeba na návštěvu za rodinou, která bydlí sto kilometrů daleko. Člověk už má prostě obavy a nechce vystavovat zbytečnému riziku sebe, ani ostatní. Co kdyby?

Nechápejte to tak, že bych si stěžoval, spíše se snažím zdůraznit, o co všechno člověk během pár dní přišel a teprve v tu chvíli si uvědomí, jaké možnosti vlastně v životě má a že je třeba trochu zpomalit a více si všeho a všech okolo sebe vážit. Vždyť zdraví je to nejdůležitější.

Samozřejmě, že opatření vlády vítám a jsem rád, že vláda postupuje tak, jak postupuje. Když se člověk podívá na západní státy a jejich přístup k pandemii, který byl slušně řečeno vlažný, musí kvitovat, že naše vláda a můžeme ji mít rádi, nebo ne, přistupuje k situaci se vší vážností, zodpovědně a rychle.

Momentálně bychom se měli všichni více než kdy jindy zaměřit na to, abychom se cítili po duševní stránce v rámci možností dobře. Protože silná psychika znamená i větší odolnost. Já sám se nadále věnuji svým koníčkům, naštěstí jich mám tolik, že na mě nemá až tak velké dopady to, že se člověk musí vzdát kulturního vyžití a společenského života. Hodně čtu, věnuji se tomuto blogu, hraji hry, sebevzdělávám se, věnuji se práci a včera jsem si vyrazil na dlouhou procházku na Petřín, protože venku už začíná být krásně a pomalu, ale jistě začíná být jaro. Musíme nyní více než kdy jindy myslet pozitivně a snad nám aktuální krize pomůže k tomu, abychom se zamysleli, zpomalili a začali si více vážit sebe i lidí okolo nás a všech těch nepřeberných možností, které máme.

Vždyť nezapomínejme, po každé noci přijde úsvit. Po každé zimě přijde jaro a po každé špatné události přijde i něco hezkého. Buďme hlavně zodpovědní a dávejme na sebe i lidi okolo nás pozor, protože tady nejde jenom o nás. A na závěr Vám přináším pár jarních fotek.