Milí přátelé,

právě dnes má tento blog své již páté narozeniny a to je vhodná příležitost pro článek! Dovolte mi, abych si při té příležitosti trochu zavzpomínal a odpusťte mi trochu sentimentu. Podnětem k založení blogu se stala účast v literární soutěži, kde jsem se zařadil mezi pět vítězů a tento projekt měl původně sloužit k propagaci literární tvorby. Časem se vše změnilo a jak jsem psal další a další články, blog se stal více osobním, názorovým a cestovatelským. Přiznám se, že před těmi pěti lety by mě však ani ve snu nenapadlo, že mě to bude takovou dobu bavit a budu mít stále o čem psát. Inu a stalo se.

Zatímco drtivá většina mých spolužáků a známých z dětství stihla už jedno, či dvě děti, já beru tak trochu jako své dítě můj blog. Tento blog totiž neustále roste, vyvíjí se, zatímco já už samozřejmě nerostu, ale spíše zraji a zraji a osobnostně se stále posouvám vpřed. Vezmu to nejdříve trochu přes statistiku. Za pět let existence blogu jsem publikoval více než 100 článků a příspěvků, zaznamenal přes 30 000 návštěv a na blogu bylo publikováno 145 komentářů. Blog také doprovází facebooková stránka, kde je už přes 500 líbí se mi. Hlavní dík tedy patří vám všem, kteří můj blog navštěvujete, čtete ho a vracíte mi ceněnou zpětnou vazbu. Ke zpětné vazbě se vrátím ještě později.

Nejvíce jsem na blogu publikoval v prvním roce. Když se nyní trochu sebekriticky ohlédnu zpět, ty první články byly takové počáteční experimenty a občas tak trochu povídání o ničem. Jak čas plynul, změnily se mnohé věci. Můj dřívější a nepříliš naplněný a nezajímavý život v rodném městě jsem vyměnil za život nový. Přestěhoval jsem se do Prahy, začala nová etapa, přicházely nové podněty. Můj život se ve všech ohledech změnil k lepšímu a začal být tak nějak naplněnější a spokojenější. Záhy se změnila i témata o kterých jsem psal.

Postupně jsem opustil politická témata. Pravda, jsem milovník historie a dějiny jsou především o politice, v čemž se dodnes vyžívám. Ovšem čím jsem starší, tím jsem mírumilovnější a tak nějak netoužím psát o tématech, které vyvolávají konfrontace. Začal jsem se tedy více přiklánět k článkům, které přinášejí spíše zamyšlení. Už během studií jsem byl celkem úspěšný v úvahách. A v neposlední řadě se věnuji hodně cestování, ať již po českých, nebo zahraničních památkách. Témata cestování vyplnily hlavně poslední dva roky.

Teď budu zase trochu sebekritický, protože když se podívám na loňský rok, kdy jsem publikoval pouze devět článků, tak si uvědomuji, že jsem ten blog trochu flákal. V tomto roce k blogu přistupuji zodpovědněji, mám také větší chuť tvořit a psát. A tak vám dnes vlastně přináším již desátý článek. Vstup do roku 2020 jsem pojal tak, že se přede mnou zase jednou otevřela nová etapa. Začal jsem se věnovat více sobě, dělat věci které mě dělají šťastným a spokojenějším. Zároveň jsem výrazně eliminoval vše co na mě působilo negativně. A to se myslím odráží i na práci na tomto blogu.

Mohu vás ubezpečit, že tento blog rozhodně nekončí, naopak chytil druhý dech a pěkně se rozjíždí. V nejbližší době uzavřu sérii článků o Itálii, kterou jsem navštívil v září v minulém roce a povyprávím vám o posledním dni v Římě.

Závěrem, co je mi vlastně tou největší motivací k práci na blogu? Jelikož na něm pracuji již pět let a jak už jsem napsal výše, tak je to tak trochu mé dítě, nemohu ho jen tak přestat psát. Velmi důležitá je pro mě však vaše zpětná vazba a pocit, že to co dělám má smysl. Vaše komentáře jsou milé a dělají mi radost. Ale víte co je úplně nejmilejší? Když třeba poznávám někoho nového a ten člověk mi řekne, že četl můj blog a že se mu líbí. To prostě zahřeje člověka u srdce. Potom to, když se mě přátelé občas ptají, kdy vyjde něco nového a mohl bych pokračovat.

Moc, ale opravdu moc vám všem děkuji za projevenou přízeň, ať už vaší návštěvou, přečtením, nebo komentářem. A pořád platí heslo, píšu o všem pro vás!

Krásný den všem a zase příště.


Jáchym