Milí přátelé,

vítám vás u nového článku. Je to již pátý den, co byla nad celou republikou vyhlášena karanténa. V dnešním článku bych se chtěl tedy věnovat právě tomuto tématu. Povyprávím vám nejenom o tom, jak karanténu zatím snáším a jak se mi žije, ale také se s vámi podělím o pár poznatků z okolí. Rád bych vás tímto příspěvkem také povzbudil.

Vezmu to hezky po pořádku, hezky zkraje jak se tak říká. Já osobně jsem doma již devátý den a můj život se v podstatě, tak jako u všech, obrátil naruby. Pracuji z domova (za tuto možnost jsem moc vděčný) a můj kontakt s lidmi se v podstatě omezil na návštěvu blízkého a podotýkám malého obchodu a jelikož se jedná o opravdu místní obchod, prodavačky znám a s některými si tykám. Takže mám alespoň malý osobní kontakt. Jinak si pravidelně telefonuji s rodinou, přáteli a známými a společně se v těchto těžkých chvílích povzbuzujeme.

Trochu záchvěv paniky nastal v neděli dopoledne, když se začalo proslýchat, že vláda chystá celostátní karanténu. To mě opravdu vylekalo, protože člověk nevěděl, jaké podmínky této karantény budou a představa, že bůhví jak dlouho budu uzavřen doma a nikoho neuvidím mě děsila. Paradoxně musím říci, že celou situaci zatím snáším velice dobře, i když rodinu mám sto kilometrů daleko a s přáteli se momentálně nevídáme, protože dodržujeme pravidla.

Jak už jsem napsal, samotnou karanténu zatím snáším dobře a daří se mi udržovat pozitivní přístup. Neberu to jako vězení, ale jako věc nezbytně nutnou, kterou chráním jak své vlastní zdraví, tak zdraví všech ostatních lidí. Ten čas, který nyní nastal se snažím vnímat jako čas k zamyšlení a přehodnocení života. Vždyť my v životě neustále jenom někam spěcháme, stresujeme se malichernostmi a sotva se v tom chaotickém životě zastavíme. Spoustu věcí bereme jako samozřejmost a mnohdy si ani nevážíme všech těch možností, které v životě máme.

Díky restrikcím státu jsem mohl po letech zpomalit, uklidnit mysl a více odpočívat. Všední dny trávím prací a tím, že se věnuji koníčkům na které obvykle nemám tolika času. Čtu knihy, články, píšu články, protože krom tohoto blogu pracuji i na jiných projektech. Trochu více mi chybí pohyb a tak se snažím denně aspoň chvíli protahovat, zacvičit si, aby ta záda neodnesla to věčné polehávání a posedávání. Do budoucna chci rozhodně zpomalit a přestat přemýšlet nad různými hloupostmi, kterými se člověk obyčejně zabývá. Protože právě tato krize ukázala, co je skutečně závažné oproti tomu, z čeho si děláme vrásky obvykle.

Ovšem musím se vyjádřit i k některým věcem, které mě velice nemile překvapily u ostatních lidí. Ne, nebudu už se vracet k lidem, kteří museli i přes varování vlády a odborníků odjet na dovolenou do Itálie a velkou měrou přispěli k zavlečení viru do republiky. Podívám se na zoubek tomu, co lidé dělají nyní. Velmi nemile mě překvapilo, že poté, co vláda vyhlásila karanténu, ale dovolila procházky v parku se našli mnozí, kteří v parcích pořádají alkoholové dýchánky a setkávají se v sestavě desítek lidí. To, jako vážně?!

Samotného mě také překvapilo, že když jsem si vyrazil v pondělí po vyhlášení karantény nakoupit nezbytně nutné potraviny a nový teploměr, v ulicích si to vesele špacírovaly desítky lidí bez nákupů, prostě na procházce. Rád bych upozornil a připomněl, že procházky v ulicích bez nezbytně nutných důvodů dovoleny nejsou. Po ulicích dokonce běhali běžci, jako by nic a to už nemluvím o tom, že lidé nedodržovali rozestupy. Důrazně bych chtěl tímto na všechny apelovat, prosím, dodržujme pravidla. Právě díky těmto nezodpovědným lidem stát musí sahat k dalším a dalším restrikcím a věřím tomu, že nikdo z nás si nepřeje úplný zákaz vycházení. Navíc je snad v zájmu nás všech to nějak přečkat, aby to co nejdříve skončilo a život se mohlo pomalu vrátit v normálu. Právě toto je ta chvíle, abychom odložili sobectví a nezodpovědnost.

Dále bych se chtěl vyjádřit ještě k rouškách. Zhruba od pondělí, nebo úterý se na sociálních sítích roztrhl pytel s tím, kterak si všichni začali pořizovat selfie s rouškami. To je věc první. Věc druhá, jeden známý si ještě před den před tím, než se z toho stala povinnost, dovolil vložit na instagram fotku, kde roušku nemá. Podotýkám, že byl v přírodě a široko daleko nikdo. A to jste měli ty reakce plné nenávisti a hejtů, které mu tam lidi psali. Na oba tyto nešvary jsem reagoval v názoru, který jsem publikoval na instagramu a věřím, že jistě pochopíte, co jsem tím myslel. Názor vám sem vkládám:

Ano, všichni si udělejte selfíčko s rouškou. Abychom se dobře chápali, samozřejmě je správné nosit roušku. Jen mi přijde celkem trapné, že ještě před nedělí s rouškou skoro niko nechodil a teď se z takhle závažné věci dělá pozérství na instagramu. Nedejbože, že si teď někdo dovolí udělat fotku bez roušky někde v přírodě bez lidí. To jsou pak hejty. Krom nošení roušek, ale nezapomínejme dodržovat karanténu. 

Tak, tento příspěvek jsem publikoval na instagramu a chtěl jsem tím říci, že mě na lidech zlobí dvě věci a to jsou pokrytectví a následně to, jak se každá věc využije k pozérství.

Závěrem bych chtěl věnovat ještě pár slov tomu, jak se teď k sobě lidé vzájemně chovají. Zde budu chválit, ale i trochu kritizovat. Velmi mile mě překvapilo to, jak jsou mnozí lidé solidární a šijí zadarmo roušky a rozdávají je potřebným. Stejně tak mnozí lidé obstarávají nákupy osamělým starším lidem. Prodavačky, zdravotníci, hasiči, policisté, ti všichni fungují a myslím, že všichni bychom jim měli poděkovat. Takže tímto děkuji všem jednotlivcům i firmám, které v těchto těžkých a náročných časech prokazují lidství a pomáhají ostatním.

Naopak nechválím ty, kteří nedodržují pravidla. Prodavačky mi vyprávěly o tom, jak si do obchodu nakráčí chlap bez roušky a když ho slušně vyzvou, aby si zajistil ochranu obličeje, začne sprostě řvát a být agresivní. Je mi lidsky líto, že mezi námi je stále opravdu mnoho hloupých a nezodpovědných lidí, kteří ani přes závažnost situace nedodržují pravidla, dále se chovají sobecky, hnusně a je jim vlastně úplně jedno, že v podstatě, kdyby byli nakažení, mohou nakazit někoho staršího a v nejhorším případě i způsobit smrt.

Naštěstí, ale mám pocit, že těch lidí, kteří dbají pravidel a jsou zodpovědní je více. A tak velký dík patří vám všem, kteří jste takoví! A jak čas v karanténě trávíte vy? Jak to celé vnímáte? Podělte se do komentářů.

Všem přeji hlavně hodně zdraví a sil, společně to překonáme. :)