Milí moji,
dnes vám povyprávím o tom, jak jsem oslavil mé 28. narozeniny. Nebyl bych to totiž já, aby přípravy mých narozenin neprovázely zajímavé peripetie. V dnešním článku budu také víc osobnější a otevřenější než je u mě zvykem. Tak doufám, že se vám vyprávění bude líbit a na konci článku mi můžete v komentářích zanechat zpětnou vazbu.
Narozeninovou oslavu jsem začal chystat s dvouměsíčním předstihem, aby si všichni mohli zajistit termín a nemohlo jim tam neplánovaně vlézt něco jiného. Určitě totiž všichni znáte to, že si pozvete lidi a pak vám jich polovina nedorazí, i když to před tím slíbili. Všichni pozvaní mě celé dva měsíce ujišťovali, že s nimi mohu určitě počítat. Jedna jediná kamarádka se hned předem omluvila, že rozjíždí podnikání, tudíž nemůže nic slíbit.
 |
| Fotka s přáteli. |
Pro pořádání oslavy jsem si půjčil od rodiny chatu, která je normálně pronajímána přes booking. Mým přátelům jsem tedy toto zdůraznil, aby si byli vědomi, že my budeme mít krásně vybavenou chatu k dispozici zdarma a navíc jsem tím "okradl" rodinu o možnost výdělku. Pro všechny jsem také domluvil odvoz z i do Prahy, aby nikdo nemusel cestovat vlakem. Všechno tedy bylo skvěle naplánováno. Nu a pak se začaly mé plány hroutit jako domeček z karet.
Ze všeho nejdřív začaly dohady o tom, kde kdo bude spát. Chata disponuje pěti místy na spaní, já pozval lidí deset. Nicméně se jedná o opravdu krásnou a plně vybavenou chatu i s velkou koupelnou. Tudíž jsem poslední pozvané obeznámil s tím, že není dostatek míst ke spaní a budou si muset vzít spacák. Neměli s tím problém. O pár dní později byla stejná kamarádka, které jsem říkal, že si musí vzít spacák velmi překvapená, že by měli spát na zemi, že si prý myslela, že pro ně nebudu mít peřinu. Přitom já jsem si dobře pamatoval, že jsem zdůrazňoval spacáky z důvodu nedostatku postelí. Přešel jsem to mlčky a pokoušel jsem se domluvit s jinými kamarády, zda by nevadilo spát ve spacáku jim. A hle, opět jsem narazil.
Byl jsem z této situace opravdu notně vytočený. Protože jsem spaní na chatě vymyslel tak, aby společně spali v dané místnosti vždy lidé, kteří se mezi sebou znali, aby se nikdo necítil nepříjemně. Opravdu jsem netušil, že tolik lidí bude mít problém přespat ve spacáku na jednu noc, zvlášť, když se počítalo s tím, že se bude pít. Navíc jsem čekal trochu vděku, když jsem pro mé přátele přichystal oslavu na hezké, vybavené chatě, zajistil pro všechny odvoz. Už v tuto chvíli jsem byl tedy z jejich chování, kdy jsem se snažil všem maximálně vyhovět, trochu zklamaný.
Nakonec se mi podařilo tak nějak všechno dohodnout. Moji kamarádi si navíc rozdělili mezi sebou úkoly. Jeden z kamarádů mi třeba řekl, ať si nelámu hlavu, že mi pořídí balónky číslice. Týden před oslavou jsem vyrazil na výlet do Šáreckého údolí, nešikovně upadl a vyvrtl si kotník. Na pohotovosti mi řekli, že musím chodit čtyři týdny o berlích. O to víc jsem byl odhodlán, že svojí oslavu narozenin tak, či tak uspořádám a zkazit si jí nenechám. Někteří moji přátelé, ale byli jiného názoru.
Zhruba čtyři dny před oslavou mi jedna moje kamarádka zaslala omluvu, že na mou oslavu nedorazí. Přiznám se, že jsem neměl sílu na její zprávu reagovat. Jelikož jsem ji považoval za jednu z nejbližších přátel, které v Praze mám, velmi mi záleželo na tom, aby se oslavy zúčastnila. Navíc nedorazila už minulý rok, dal jsem jí tedy šanci a celé dva měsíce před oslavou mě ubezpečovala, že dorazí. Právě proto to věděli s takovým předstihem, aby si mohli vše zajistit.
Další den mi napsal kamarád, že rovněž z toho a toho důvodu nedorazí. Byl to právě kamarád, který měl zajistit balonky a také zazdil i mou loňskou oslavu, tudíž dostal novou šanci. Budu znít zahořkle, já vím, ale podotýkám, že i tento kamarád mě dva měsíce ubezpečoval, že s mou oslavou počítá. V tu chvíli už jsem se na oslavu skoro přestal těšit, protože doposud mi to přineslo více stresu, než natěšenosti. Ale, tím to neskončilo!
 |
| Jedna sólovka! |
Na oslavu se chystala přijet moje sestra s jejím přítelem, kteří měli přijet z Teplic. Bohužel sestřin přítel měl druhý den fotbalový zápas, takže mi sestra volala, že na oslavu přijedou, ale musejí jet v noci domů. Pak mi volala nejlepší kamarádka, která se za mnou rovněž chystala z Teplic a která mě měla vyzvednout, že je průšvih, že má auto v servisu. To už se o mě, tedy opravdu pokoušely mrákoty. Urychleně jsem tedy kontaktoval další kamarádku, která měla přijet z Teplic, zda by tuhle mojí kamarádku potom druhý den hodili cestou domů. Řekla mi, že ano. Tím pádem jsem tedy nejlepší kamarádce oznámil, že vše je zajištěno, že může na chatě spát a sveze se pak do Teplic s tou další kamarádkou.
Jenomže, to by v tom byl čert, aby další den zase nebylo všechno jinak. Kamarádka mi oznámila, že tam spát nakonec nebudou. To už se mě opravdu zmocnil vztek. Nejlepší kamarádce jsem tedy psal, že to zase neplatí a že tedy se bude muset svézt s mojí sestrou a přítelem tam, i zpátky. Což znamenalo, že na chatě nebude moci spát. To bylo den před oslavou. To ještě nemluvím o tom, že mi někteří lidé říkali, že tam nebudou pít a jíst...
Nastal den D, v sobotu 1.8. se konečně konala kýžená oslava. V den oslavy mi nakonec dorazila sestra, její přítel, nejlepší kamarádka a jeden jediný kamarád z Prahy, který je mi od mých začátků tady velmi blízký. Z deseti lidí nás nakonec bylo pět. A musím říci, že jsme si to úžasně užili. Ti, kteří dorazili mi uspořádali opravdu tu nejhezčí oslavu a posléze jsem zapomněl i na tu hořkost a naštvání na ty, kteří nedorazili.
Všichni si mezi sebou sedli, rozuměli si. Hráli jsme společenské hry, pustili muziku, grilovali a popíjeli. Kamarádka napustila plechovou vaničku na zahradě ve které jsme se zvlažili a kde jsem si pořídil originální narozeninové foto. Z číslic mi osmička praskla, takže jsme museli trochu improvizovat, na fotografiích to naštěstí není znát. Číslice se nakonec odporoučely a odletěly. S kamarádkou jsme do sebe klopili jägera s redbulem. Což byl mimochodem pěkně blbý nápad, chuť výborná, ale spánek se pak ne a ne dostavit.
Oslava se konala v sobotu, narozeniny jsem samozřejmě měl pak v následujícím týdnu. V úterý jsem pak měl milé narozeninové posezení s kolegyněmi, které zároveň považuji za blízké kamarádky. Ve středu jsem pak začal čerpat dovolenou a následující sobotu jsem měl další narozeninové posezení a grilování s rodinou. Narozeniny jsem si nakonec opravdu užil. Co mě trochu zamrzelo a byla to taková pomyslná špička ledovce - i proto jsem se rozhodl tento článek napsat naprosto otevřeně se vším, co mé letošní narozeniny provázelo - bylo to, že krom jediné kamarádky mi z těch, kteří nedorazili nikdo nepopřál ani smskou k narozeninám. Když si člověk uvědomí, že je opravdu považoval za své nejbližší a že mu popřáli i lidé, které roky neviděl, nebo je považoval spíše za známé, přijde mi to celkem smutné.
Závěrem bych chtěl napsat, že jsem dlouho přemýšlel, zda tento článek napíšu takto otevřeně, osobně a upřímně. Mohl jsem napsat jen to hezké, jak to bylo úžasné, ale proč? Na sociálních sítích neustále všichni vytváříme iluzi dokonalých životů, ale někdy je lepší přiznat barvu a ukázat realitu. Rád bych také, aby se lidé zamysleli nad dáváním slibů a jejich plněním. Ale hlavně nad hodnotou přátelství. Mě výše popsané v poslední době dovedlo k přemýšlení a přehodnocování na koho se vlastně mohu spolehnout a na koho ne.
A jak jste na tom s pořádáním oslav, vy? Máte se svými přáteli podobné zkušenosti a jak jste se k tomu postavili? Neváhejte se podělit do komentářů.
