Milí přátelé,

vítám vás u nového článku u mě na blogu. Protože je začátek měsíce, tak tu pro vás mám tradiční shrnutí měsíce předchozího. Tento článek vydávám s menším zpožděním, protože první srpnový týden jsem strávil hned několika oslavami ku příležitosti mých narozenin s pořadovým číslem 28. O tom, ale někdy jindy, teď už se pojďme podívat, jak vypadal můj červenec.

V červenci se střídalo krásné počasí s tím ošklivým, teploty byly většinou příjemné a měsíc tak byl ideální k pořádání výletům, kterých jsem podnikl hned několik. Vyrazil jsem do nádherného parku v Průhonicích, který je krom jiného zapsán na seznamu světového dědictví Unesco. O tom jsem psal zde. Krom Průhonic jsem se také vypravil na Karlštejn, kde už jsem nějaký ten pátek nebyl. Nicméně, pokud chcete typ na poklidnější výlet, zvolte určitě Průhonice, Karlštejn teď v dobách, kdy se bojí cestovat, berou Češi útokem. 

Krom jiného jsem plánoval, že koupím zájezd do Vídně, kde jsem ještě nebyl. Bohužel, situace je jaká je a zatímco ještě před měsícem se zdálo, že naše země má pandemii pod kontrolou, o měsíc později tomu tak není. Proto jsme se s kamarádkou rozhodli, že letos do zahraničí nepojedeme. Místo dovolené si tedy zakoupím roční vstup do fitka a relaxační zóny. V červenci jsem se také věnoval setkávání s přáteli a při jednom takovém setkání jsem si zmrzačil kotník. To bylo, když jsem si vyrazil na výlet do Šáreckého údolí a vyvrtl si kotník. Skončil jsem tak na čtyři týdny o berlích. O tom jsem psal zase zde.

Poslední týden v červenci, ač indisponován, jsem začal chystat mou narozeninovou oslavu. O tom, jak se má oslava povedla vám povyprávím v příštím článku. Upřímně vám povím také o tom, jak mě velmi mile překvapili někteří mí přátelé a naopak i o tom, jak mě někteří přátelé, které jsem považoval za mé nejbližší neskutečně zklamali. Ale i to k životu patří. A teď už na závěr pár fotek z července. 

Překračování tohoto potoka se mi stalo osudným.