Milí přátelé,
po delší době se hlásím s novým článkem! Já vůbec, ale vůbec nestíhám. Krom toho, že mám pocit, že se věnuji asi milionu koníčků, jsem se totiž přestěhoval. Seběhlo se to tak rychle a než jsem se nadál, tak polovinu měsíce sežralo stěhování, zařizování a zabydlování. Nicméně konečně už je víceméně vše hotovo a já mám tak chvilku na to, abych vám o tom povyprávěl.
Nejdřív, ale trocha historie. Sám bydlím od mých dvaceti jedna let, kdy jsem se odstěhoval od rodiny. Můj první byt byl panelákový 1 + 1 v Duchcově, po mé prababičce a pradědovi. V tomhle bytě jsem, ale dlouho nebydlel a už v roce 2014 jsem se přestěhoval na vesnici do stejného bytového domu, kde žila i většina mé rodiny a to do bytu 3 + 1. Shodou okolností, jsem už dříve v tomto bytě bydlel s rodinou, ta se však později v tomtéž domě přestěhovala do jiného bytu. Z tohoto bytu jsem se o pár měsíců později zase přestěhoval, protože jsem si uvědomil, že je zbytečně velký a tak jsem se nastěhoval opět do panelákového domu do bytu 1 + 1, který pronajímala obec. V tomto bytě byl tak nízký nájem, že byl skoro zadarmo. Osud to, ale zařídil jinak a v roce 2016 jsem se přestěhoval do Prahy. V Praze jsem se paradoxně už tolik nestěhoval, protože jsem měl garsonku za dost slušnou cenu skoro v centru města.
Ale, tato garsonka byla malinká, opravdu malinká. Dokud jsem v bytě víceméně přespával, tak mi to nevadilo. Původně jsem si také myslel, že to bude takové provizorium. No, nakonec jsem v té garsonce žil skoro pět let. Jenomže při sebevětší snaze se s tím bytem nedalo skoro nic dělat, nebylo jak ho přizpůsobit svému vkusu a místa bylo stále méně a méně, pro mě jako milovníka kvanta oblečení a knih to bylo utrpení a skříň už časem praskala ve švech. Byt byl navíc trochu tmavý, byl totiž orientovaný na severní stranu a do ulice. Dorazila mě pandemie, díky které jsem skoro rok na home office. V bytě jsem se přestal cítit dobře a během minulého roku jsem se rozhodl, že se letos přestěhuji.
A osud mi zase vyšel vstříc. Jen tak jsem se optal a dozvěděl jsem se, že přímo přes patro se uvolnil větší byt. Šel jsem si ho tedy prohlédnout. Původně jsem si chtěl jen udělat představu a vše důkladně promyslet. Ale, když jsem ten byt viděl, okamžitě jsem si ho zamiloval, protože splňoval, ba i překonal všechny mé požadavky. Byt je dispozičně 1 + 1, disponuje docela prostornou předsíní, koupelnou s vanou, pokojem s naprosto úžasným spacím patrem a kuchyní. Byt je navíc orientován do vnitrobloku a na jižní stranu, takže je po celý den krásně prosluněn.
Slovo dalo slovo, já se rozhodl a už o prvním víkendu v únoru se přestěhoval. I stěhování přes chodbu bylo dost náročné. V tu chvíli jsem mou zálibu v literatuře a hromadění knih proklínal. Po úspěšném přestěhování a důkladném úklidu jsem začal plánovat, jaký nábytek koupím a jakou barvu zvolím. Do obývacího pokoje jsem si vybral odstín, který asi úplně nepopíšu, ale je to něco fialovou a bordo. Takto jsem vymaloval dvě stěny proti sobě a ostatní jsem nechal bílé. Nábytek jsem se rozhodl koupit zbrusu nový a tak jsem zalovil v ikee. Pouze pracovní stůl mi dovezl a sestavil táta ten, který jsem měl už dříve před stěhováním do Prahy.
Spací patro mi umožnilo rozdělit obývací pokoj na jednotlivé zóny. Pod spacím patrem jsem si totiž zařídil pracovnu, kterou jsem od zbytku pokoje oddělil knihovnou z Ikey. Zbytek pokoje slouží jako obývací část. Nákup nábytku jsem završil koupí nové televize. V mém novém bytě se cítím naprosto úžasně, ten pocit posiluje i to, že krom pracovního stolu, jsem vymyslel, zařídil, vymaloval a sestavil všechno sám. Úplně poprvé mám pocit, že mám bydlení a domov naprosto podle svých představ. Což si myslím, že je zvlášť v této době, kdy je člověk neustále zavřený doma, nesmírně důležité.
