2021

Dovolená ve Švýcarsku

By Jáchymův svět - července 11, 2021

Milí moji,

vítám vás u prvního červencového článku. Za poslední dobu jsem toho stihl opravdu hodně a tak mám rozhodně o čem psát. Dnes tu pro vás mám vyprávění o dovolené ve Švýcarsku, zatímco povídání o tom, co jsem dělal v červnu a v Brně si nechám na později. Ve Švýcarsku jsem samozřejmě pořídil obrovské množství fotek a pro vás jsem vybral z každého výletu, který jsme tam podnikli aspoň 2 - 3 fotografie, tak doufám, že se vám budou líbit. Vyprávění vezmu asi den po dni, tak pojďme na to. :)

Nejdřív asi krátce o tom, jak se to vůbec stalo, že jsem se ocitl zrovna ve Švýcarsku. Tak, tedy ve Švýcarsku už máme dlouhá léta příbuzné a můj děda za nimi dlouhé roky jezdíval na návštěvu, Švýcarsko a Alpy vůbec můj dědeček velmi miloval. Tito moji příbuzní mě tedy letos pozvali a tak jsem se k nim vydal na návštěvu.

Do Švýcarska jsme přicestovali autem a první den byl samozřejmě spíše odpočinkový, protože jsme odpočívali po dlouhé cestě. Hned zkraje musím zmínit, že původně jsem plánoval odjezd ze Švýcarska o den později, nicméně vláda opět změnila opatření a podmínky pro návrat ze Švýcarska se během jednoho týdne změnily třikrát(!). Švýcarsko bylo v pondělí zařazeno do zóny zemí s nízkým rizikem nákazy. Nicméně od pátku 9.7., kdy jsem se měl původně vracet, se změnila pravidla pro návrat. Totiž všichni cestující byli od tohoto dne povinni podstoupit test a to nejpozději pět dní po návratu.

Bohužel přepravní společnost Nobless Line, u které jsem si koupil lístek pro zpáteční cestu, špatně pochopila vládní nařízení, domnívala se totiž, že cestující jsou povinni podstoupit test před nástupem do autobusu, nikoliv pět dní přes návrat. Já jsem se na společnost obrátil a zasílal jejím zástupcům přímo vyznačená vládní pravidla, že to tak není, že nemusím mít test před odjezdem. Bohužel zástupce společnosti nechtěl ustoupit a já už byl z těch dohadů unavený, tak jsem si změnil termín odjezdu o den dříve a to bohužel jen díky nepochopení vládních pravidel přepravní společností. Podotýkám, že k dnešnímu dni si společnost Nobless Line už pravidla opravila a má je v souladu s vládními předpisy.

Ale, teď už zpátky k vyprávění o samotném Švýcarsku. Druhý den po příjezdu jsme se vypravili do Curychu, největšího města ve Švýcarsku, které má přes 400 000 obyvatel. Curych je hlavním městem stejnojmenného kantonu a leží u velkého Curyšského jezera. Protéká jím řeka Limmat. Centrem Curychu je historické Staré město, plné památek a kostelů a také typických švýcarských městských domů s okenicemi. Centrum je plné kaváren a míst vhodných k relaxaci. Město jsme si stihli projít za poměrně přívětivého počasí a také jsme si zde poseděli na kávě. Počasí se posléze rychle zkazilo a začalo pršet, naštěstí až poté, co jsme si stihli projít město. Níže přikládám pár fotek z Curychu a pod nimi článek pokračuje dále.

Pohled na centrum Curychu s kostelem Grossmünster.

Pohled na řeku Limmat v Curychu.

A jedna fotka také se mnou. :)

Následující den se počasí zlepšilo, přestalo pršet a vylezlo sluníčko. Byla to tedy ideální příležitost vyrazit do přírody a tak jsme se vypravili do Alp. Majestátní Alpy jsem v životě s dědou navštívil už několikrát, především však rakouské a německé. Ty italské a švýcarské pak velmi sporadicky a tak jsem se těšil, že konečně poznám zase další místa v nádherných horách. Autem jsme dojeli do města Engelberg, které leží přibližně ve středu Švýcarska.

Lanovkou jsme vystoupali na horu Brunni. Byl to nádherný zážitek a to i přesto, že mi výšky nedělají úplně nejlíp. Na Brunni vede nejdřív kabinová lanovka do mezistanice, kde je restaurace, krásné hřiště pro děti a bobová dráha. Zde jsme se naobědvali a poté další, tentokrát sedačkovou lanovkou vypravili dále na horu. Musím přiznat, že sedačková lanovka už pro mě byla opravdu adrenalinovým zážitkem. Pod vrcholem Brunni se nachází překrásné jezírko, kde si můžete projít stezku ledovou vodou a po různém terénu z kamínků, kamení, dřeva, klád a tak dále. Naše milá hostitelka mě ukecala, abych si stezku prošel. Nu a protože jsem jí úspěšně prošel, mohu se prý považovat za pravého Švýcara.

Po odpočinku u jezírka jsme se vypravili dolů do mezistanice, tentokrát pěšky. Cesta plná nádherných výhledů a panoramat ubíhala rychle a po cestě nás spálilo horské sluníčko. Já jsem si dokonce opálil brýle. Po návratu do mezistanice jsem byl opětovně ukecán, tentokrát na bobovou dráhu a zase uznat, že to byl super zážitek a mé vnitřní, dlouho spící dítě, se zase jednou probudilo a bobovou dráhu si náležitě užilo a vyřádilo se. A teď už zase pár fotek, pod kterými článek pokračuje dále.

Obyvatelka hory Brunni.

To je jasný, že jsem se musel taky vyfotit.

A jedno horské panorama. :)

Další den jsme se vypravili do Lucernu, což je jedno z nejkrásnějších měst ve Švýcarsku, plné památek. Zde jsme si udělali pěknou procházku městem, především přes dřevěný most Kapellbrücke, což je nejstarší krytý dřevěný most v Evropě dochovaný ze 14. století. Bohužel v 90. letech došlo k požáru mostu a jeho části tak musely být restaurovány. V Lucernu jsme se prošli také po místních zachovaných hradbách, odkud se naskýtají skvělé výhledy na město. Po procházce jsme si dali oběd o třech chodech, polévce, salátu a hlavním chodu a poté jsme se nalodili na loď, která se myslím jmenovala Europa a vypluli jsme na místní jezero Vierwaldstättersee.

Plavba po jezeře byla samozřejmě také krásným zážitkem a tak jsme si užívali plavby, výhledů do okolí a focení, zatímco počasí v Lucernu, který jsme nechali za zády, se rychle zkazilo. Přistáli jsme v krásném lázeňském městečku Weggis, kde jsme si dali kávu. Zde nás dohnal déšť, naštěstí jsme se nalodili na zpáteční loď do Lucernu a déšť nechali opětovně za sebou. Ve městě nás pak znovu přívitalo krásné a slunečné počasí. Z Lucernu a plavby po jezeře mám pro vás zase pár vybraných fotek. :)

Pohled na most Kapellbrücke a centrum Lucernu.

Na mole v městečku Weggis.

Jedno foto z plavby. :)

Předposlední den před mým odjezdem se bohužel počasí pokazilo a tak jsme jej trávili hlavně odpočinkem. Zajeli jsme do vesničky Sempach, která má maličké, avšak krásné centrum. Po krátké procházce a kávě jsme se vydali ke zdejšímu jezeru, ve Švýcarsku je vůbec velká spousta obrovských jezer, to se myslím jmenovalo stejně, jezero Sempach. Člověk by skoro řekl, že každé město ve Švýcarsku má své vlastní jezero. :) U jezera jsme poseděli a děti se zde vyřádily na hřišti.

Centrum Sempachu.

Jezero Sempach.

Poslední den mé návštěvy ve Švýcarsku jsme se vypravili na krásný hrad Lenzburg. Hrad se nachází na vrchu nad stejnojmenným městečkem. Prohlídka zahrnuje muzeum, kde se člověk může seznámit s různými informacemi o historii hradu, dále pak bohatý prohlídkový okruh rozdělený do jednotlivých pater podle historického období. V jednom patře je expozice středověku, v dalším pak renesance a baroku a poslední expozice zahrnuje moderní byt z 19. století. Hrad má také podzemí s "drakem" a pravé středověké vězení. Památka je také velmi vhodná pro návštěvu s dětmi, protože v jednom z pater hradu mají dětské muzeum, takovou hernu, kde se děti mohou převléknout do kostýmů a něco si vyrobit. Na hradě nechybí také kavárna, kde jsme si také poseděli a zahrádka.

Pod hradem Lenzburg.

Na hradě Lenzburg.

Chtěl bych také v článku zmínit, že ve Švýcarsku mě u mých hostitelů čekala velmi milá a přátelská atmosféra. Naše hostitelka mi připravila bohatý program plný výletů, ale také mě zde čekala vířivka a ochutnal jsem ve Švýcarsku oblíbené Fondi, chléb obalovaný v roztopeném sýru a moc mi to chutnalo. Chtěl bych mým hostitelům moc poděkovat nejen za super program, ubytování, pozvání a tak dále, ale hlavně za jejich milou společnost, protože byli opravdu pohostinní, milí a zábavní a já jsem si to hlavně díky nim moc užil, i když počasí nám úplně nepřálo. Byla to opravdu super dovolená a já přemýšlím, že těch článků o Švýcarsku vložím více, aspoň ve formě foto příspěvků, abyste viděli více fotek. :)

A závěrem vám musím odvyprávět ještě jednu vtipnou historku z posledního dne, totiž o mém nástupu do autobusu a odjezdu. Autobus odjížděl z Curychu, kam mě na něj odvezla má hostitelka. Do města jsme jeli s velkým předstihem, abychom stihli autobus, který měl odjet ve 20h, ale na nádraží jsme měli být nejlépe s předstihem v 19:30. Před Curychem jsem začal být krapet nervózní, třebaže byl už večer, před městem byla velká zácpa. Naštěstí jsme zácpou projeli celkem rychle, ale ve městě nás zdržel naprosto šílený semafor, u kterého jsme čekali asi 15 až 20 minut.

Do centra Curychu jsme dorazili v 19:30. Jenomže jsme narazili na další problém, vůbec jsme neměli představu, kde to autobusové nádraží je. A znáte to, když jste ve stresu, čas se jakoby zrychlí o 100 procent. Najednou jsme už utíkali v dešti, já jsem za sebou táhl kufr, takže si dovedete představit, jak ten běh musel vtipně vypadat. Sotva jsem popadal dech a myslel jsem, že vyplivnu plíce. V 19:56 jsme dorazili na autobusové nádraží.

Autobus ovšem nikdy a vedle pocitu zoufalství jsem si říkal, že už je mi to jedno a pojedu tedy jiný den, nedá se nic dělat. Najednou, kde se vzal tu se vzal, objevil se autobus. Oba jsme tedy běželi k autobusu, zběsile na něj mávali, aby zastavil a já do něj chtěl zatvrzele nastoupit ještě než projel závorou na nádraží. Myslel jsem, že totiž právě odjíždí a v tu chvíli mé hostitelce došlo, že autobus přijel zpožděný, protože také stál v kolonách před městem. Museli jsme vypadat jako blázni, protože všichni ostatní čekali pod přístřeškem a my tam běhali v dešti a mávali na autobus. Pohledy řidičů mluvily za vše. Někdy si říkám, že bych to prostě nebyl já, abych neměl z cestování nějakou vtipnou historku. :) Ale jako vždy, vše dopadlo, jak mělo.

A co vy? Byli jste někdy ve Švýcarsku? :)