Milí moji,

dnes vám přináším nový cestovatelský článek. Tentokrát zavzpomínám na výlet do Vídně, kam jsme zajeli na konci října v předchozím roce. Povyprávím vám o mých pocitech z onoho města a poznatcích, které jsem tam nasbíral. 

Vídeň je starobylé město, který se pyšní mnoha přízvisky. V médiích je často prezentována jako nejlepší město k žití a neexistuje snad jediný průvodce, který by nezmiňoval její nádheru a kouzlo. Tak se pojďme na to slavné město podívat blíže.

Jelikož je hlavní město Rakouska celkem blízko, cestovali jsme do něj autobusem a to s firmou Student Agency. Snad vlivem koronavirové epedemie se dopravní společnost vzdala toho, čím se kdysi pyšnila a čím vynikala na trhu. V autobuse vás totiž momentálně neobslouží žádný steward, pokud si chcete vychutnat šálek kávy, nikdo vám v tom nebrání, ale musíte si jej uvařit sami. Cestu do Vídně jsme shledali úmorně dlouhou a to i přestože doprava na opravené D1 byla plynulá. Zastavili jsme totiž v Brně, kde jsme z nám neznámého důvodu, půl hodiny stáli, i když měl autobus podle řádu být již na cestě. Navíc v Brně přistoupili pouze dva pasažéři. 

Ovšem to nejhorší z cesty nás teprve čekalo. Když jsme konečně snad po pěti hodinách dorazili do Vídně, skončili jsme v zácpě a popojížděli krokem. Trvalo to celou věčnost, snad hodinu. To prostě chcete, docestovat po několika hodinách do cíle a tam se pak zaseknout v koloně. Unavení a hladoví jsme se tedy vypravili jako první na jídlo, řekli jsme si, že chceme něco typického z rakouské kuchyně a tak jsme samozřejmě skončili v Mcdonaldu. 

Pak jsme se museli popasovat s nákupem jízdenek na tramvaj. Ve Vídni je zajímavé, že v podzemí jezdí nejen metro, ale také tramvaj. Jízdenku si zde navolíte přímo z konkrétní stanice a zase do konkrétní stanice. Konečně jsme ve večerních hodinách dorazili na hotel, kde jsme se ubytovali. Check in zde proběhl elektronicky bez recepčního. Poté jsme si šli posedět do hotelového baru na skleničku vína. Čekali jsme asi půl hodiny, než k nám dorazila servírka. No a vína jsme se dočkali v zašpiněných skleničkách, kde byly otisknuté rty. Takže první dojem z Vídně nic moc.

Ráno jsme vyrazili do města, ačkoliv byl konec října, bylo docela teplo a svítilo sluníčko. A teď vám popíšu, jak se mi líbila Vídeň jako město, odprostím se od dopravních kolon a špinavých skleniček. Přesto budu muset být kritický, ačkoliv se samozřejmě jedná o můj subjektivní názor. Upřímně řečeno, navštívil jsem spoustu měst, Benátky, Řím, Palmu, Budapešť, Istanbul a tak dále a všude tam mi okamžitě spadla brada a byl jsem těmito městy naprosto okouzlen a nadšený z toho, že jsem je mohl navštívit. 

Vídeň ve mě tento pocit nezanechala. Cesta nás zavedla k Hofburgu, vyhlášenému palácovému komplexu. A tady jsme tedy zůstali stát s ústy dokořán, nikoliv však v pozitivním smyslu. Náměstí před Hofburgem nevypadalo jako náměstí, ale jako parkoviště plné desítek aut. Pevně doufám, že to není setrvalý stav a že jsme jen měli smůlu, protože pokud to tak před Hofburgem vypadá pořád, tak je to otřes. Celé panorama bylo kvůli autům pokažené. 

S nadzvednutým obočím a ironickým výrazem ve tváři jsme se tedy vypravili dál. Opět jsme cestovali podél bulvárů plných aut, podél velkolepých historických budov, které jsou však jedna jako druhá a tak město působí všedním a šedivým dojmem. Dorazili jsme tedy k zámečku Belveder, kde jsme chvíli poseděli a odpočinuli si. Z Vídně mám i velmi málo fotek, ačkoliv jindy neodložím mobil z ruky, jak moc fotím, tady se mi po chvíli ani fotit nechtělo. Vážně nechápu ty ódy ve všech průvodcích.

Docela náročné bylo najít i otevřenou typickou rakouskou restauraci a obchod se suvenýry. Ale, abych jenom nekritizoval, tak v restauraci jsme se docela dobře najedli a dopřáli si klasická rakouská jídla a suvenýry také nakonec našli. Odpoledne už jsme zamířili na zpáteční cestu a řekli jsme si, že Vídeň rozhodně není městem, které bychom potřebovali znovu navštívit.

Pokud bych sestavil žebříček zahraničních měst, které jsem navštívil, tak musím říci, že Vídeň by byla na posledním místě. Opravdu všechna ostatní zahraniční města se mi zdála krásnější a zajímavější. Na závěr jednoho z mých nejkritičtějších článků připojuji pár fotografií. A pevně věřím, že v dalším cestovatelském článku budu moci jen chválit a chválit.

A co vy? Navštívili jste Vídeň a jak se vám tam líbilo?